Noční cesta

Projektily vloček
každá jiná jak básně vepsané lidem do rukou
vystřelené proti přednímu sklu auta daly vzpomenout
na trasírky kulometů z filmů z války
Kovovému orlu s bolestně ztuhlými křídly
dali tehdy jen zdání drápů v strojních puškách
A patníky
Skromně a spokojeně bílé jak prsty umrlců
Žhnou na vrcholu oranžově
Rozžhavené hlavně flaku
které přes všechno úsilí neprostřelí ani
krepový papír této minuty





Dodatek
(co se honí hlavou)

Otec: Vím to, co nemůžeš znát
Syn: Vím to, co tys už zapomněl

*

Chtěl bych být lišejník na střeše z vlnitého plechu
Klidně si růst a hledět do nebe
A až by mne sluneční žár vysušil a vítr odloupnul
Tak chvíli cestovat jedno kam
Než bych přistál a svojí troškou zmírání pomohl
něčemu vyrůst

*

Nezáleží na tom kdo tě miluje
Záleží na tom jestli ho miluješ taky

---