Quest

Pozor, tohle je obzvláště drsná a epicky dlouhá Fantasy (a ještě nic moc). Nepříznivcům žánru opravdu nedoporučuju.

motto: Přichází věk vzájemného prolínání
snové a materiální reality...

Seděl jsem v hospodě, samej smrad, křik. když vešel do dveří, ten kouzelník. Prohlíd si hosty, a vydal se ke mně. Viděl, že pocházím, z barbarské země. Že prý mu goblini, unesli dceru. Řekl jsem: "Kámo, tak na to ti seru..." Že prý ji odtáhli, do jedné jeskyně, deset dní cesty, v divoké pustině. Potom jako zázrakem, zjevilo se zlato, nebylo co dodávat, plácli jsme si na to. Ukázal mi dokonce, její malej obrázek. "Za touhle, i do pekel" jsem mu na to klidně řek. Popsal mi tu jeskyni, taky cestu k ní, jízda tam mi trvala, sotva sedm dní. Dojel jsem na místo, všude jen keře, ve skále za nima, našel jsem dveře. Hledal jsem pasti, a ještě znova, na rámu od dveří, našel jsem slova: Odlož své naděje, ty kdo sem vejdeš, již brzy se svojí, smrtí se sejdeš. Mně ale nevaděj, výhružný nápisy, radši si v jeskyni, dám pozor na krysy. Vešel jsem do tmy, ponuré chodby, v postraních výklenkách, byly tři hroby. Chtěl jsem je přejít, země se pohnula... Mně z kosti pařáta, na nohu sáhnula! Šílený hrůzou, dostal jsem křeč, reflexně z pouzdra jsem, vytasil meč. Jen svistot čepele, pak praskla kost. Vidíš ty příšero! Tak co. Máš dost? Zapálil jsem pochodeň, a pomyslel na bohy. Rozzuřená kostra se, vyškrábala na nohy. Strčil jsem jí mezi zuby, svou hořící pochodeň, a pak chvíli vychutnal si, pěknej pohled na oheň... Šel jsem dál a nevím proč, zastavit mně napadlo... Pak přede mnou prosvištělo, naostřený kyvadlo. Ještě teď mně z leknutí, všechny zuby bolí, radši si teď celou cestu, proklepávám holí. Pod nohou mi něco cvaklo, sehnul jsem se s obavou... Střela z kuše prolítla mi, pět cenťáků nad hlavou. Vzdorujíc všem nejistotám, šel jsem klidně dál, pocit přítomnosti zlata, kupředu mně hnal. Ve tmě jsem zakopnul, o tenkej drát, zazvonil zvonek, zkoušel jsem vstát. Koho to napadlo, tahat tu drátky... Vytáh jsem meč, a ustoupil zpátky! Přede mnou zjevil se, chlap ve lví kůži, ze tmy se vyloupli, další dva muži. Vrhli se na mně, a já se bránil, bodnul jsem jednoho, druhý mně zranil. Rukověť meče už, kluzká je krví... Druhý teď skončil, jako ten prvý. Třetí se ve strachu, obrátil zády, zakopl, bodl si dýku do brady. Sebral jsem lví kůži, taková spodina... Neměli šanci, jsem totiž hrdina. Hrdina vítězí, to nemám obavy. Najednou dostal jsem, palicí do hlavy. Probudil mně takovej, děsivej smrad, nade mnou stál goblin, a neměl mně rád. Byl celej zelenej, svaly jak sudy, inteligencí však, byl jasně chudý. Protože dal mi můj, vlastní nůž pod bradu, řek jsem mu o jednom, vylhaném pokladu. A potom udělal, tu hloupou chybu, že ho tam zavedu, uvěřil slibu. Přece lhát příšerám, to není hřích... Hned jsem mu do krku, dýku svou pích. Všechno to dělám jen, pro slávu boží. Tak jsem se rozhlídnul, po ňákým zboží. Přitom jsem náhodou, kopnul do dveří, a koukám do tváře, mágově dceři! Přeříz jsem pouta, ona mě objala, začala plakat že, kámen by dojala. Byla moc pěkná, co vám mám říkat, a tak jsem začal ji, pomalu svlíkat. Když jí to došlo, začla se bránit. "Nech toho nebo tě mám vážně zranit?" Chyt jsem ji za vlasy, sukni jsem jí zved... "Nevřískej, bude to raz dva tři, hned..." Pak najednou před očima, měl jsem modrý kruhy, změnily se na červený, a zelený pruhy! A úplně nakonec, zčernal celej svět... Po vteřině mi to došlo, "Spadnul internet!" ... Z toho plyne do života jedno poučení: "Snaž se abys rozlišil, skutečnost a snění... :-)"

---