Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seTajuplné dálky
29. 11. 2005
3
5
1663
Autor
chvála
Tajuplné dálky
Tajuplné dálky ukryté za obzorem vysokých hor, skalisek studených.
Požírán je hlahol tvůj, ozvěna nese se k báni nebes.
Zřítelnice zkalené slanou rosou vzhlíží k horám, kde slunce rodí,
spát do hebkých obláčků chodí.
Po větru,co čechrá vlas, posílá pozdrav k sluchu uším.
Pozoruješ, nasloucháš Tajuplným dálkám ve třpytu slunečních zlatých pásků,
co líbají ve tvář jemně, jak matky pohlazení.
Slyšíš? Slyšíš ten zvuk?
Tam...tam někde dopadá vodní tříšť.
Jen mlžný šál vznáší se.
Vysoké, strmé...tvary ostré i oblé jako by laskat chtěly klenbu nebes;
Plovoucí, hebké obláčky...ty děti Bohů z dávných pokolení v jemnost proměněna,
halí je měkkou náručí a ledová poleva zdobí kamenů obry.
Vznešené nad krále, nad zástup mohutné.
Přec jsou jemné, posvátnost sama...
Při západu slunce rudnou tyto masy chladných prvků vypučelých z útrob země.
Jasné hvězdy zaletět by chtěly až v nejtmavější, nejútlejší spáry.
Vše polykáš zrakem a údiv budíš při starých úkonech přírody.
Ze stejnou graciézností oslovují Tajuplné dálky, ukryté za obzorem celý tvůj život.
U oněch, vyvěrá studený, čistý však proud vody.
Ztéká, dopadá z výšky chlad, lomí se u skal..dále bují v dravé peřeje.
Vzkaz nese širých dálek, vzápětí vzpomínky tak dávné životu.
Tajuplné dálky budí vzdor, a přec vzrušují mysl malostí tohota světa, co žijeme.
Vřelé řečiště lávy pálilo, ničilo zrod všech krás při duši, "tys"chřadnul tělem.
Neřekl jsi slov reptavých, jen pokorně nesl "to",
co Tajuplných dálek van přinesl ve tvé paže omdlené.
Mnohdy nepřipraveného zaskočili tě omamné, studené...
Nebránil si se, přijímal a překonal vše k dobrému očekávání těla i duše smíření.
Tajuplné dálky nechť si uchovávají všechna tajemství.
Sny, jenž mohou být i skutečnou realitou.
Tajuplné dálky ukryté za obzorem vysokých hor, skalisek studených.
Požírán je hlahol tvůj, ozvěna nese se k báni nebes.
Zřítelnice zkalené slanou rosou vzhlíží k horám, kde slunce rodí,
spát do hebkých obláčků chodí.
Po větru,co čechrá vlas, posílá pozdrav k sluchu uším.
Pozoruješ, nasloucháš Tajuplným dálkám ve třpytu slunečních zlatých pásků,
co líbají ve tvář jemně, jak matky pohlazení.
Slyšíš? Slyšíš ten zvuk?
Tam...tam někde dopadá vodní tříšť.
Jen mlžný šál vznáší se.
Vysoké, strmé...tvary ostré i oblé jako by laskat chtěly klenbu nebes;
Plovoucí, hebké obláčky...ty děti Bohů z dávných pokolení v jemnost proměněna,
halí je měkkou náručí a ledová poleva zdobí kamenů obry.
Vznešené nad krále, nad zástup mohutné.
Přec jsou jemné, posvátnost sama...
Při západu slunce rudnou tyto masy chladných prvků vypučelých z útrob země.
Jasné hvězdy zaletět by chtěly až v nejtmavější, nejútlejší spáry.
Vše polykáš zrakem a údiv budíš při starých úkonech přírody.
Ze stejnou graciézností oslovují Tajuplné dálky, ukryté za obzorem celý tvůj život.
U oněch, vyvěrá studený, čistý však proud vody.
Ztéká, dopadá z výšky chlad, lomí se u skal..dále bují v dravé peřeje.
Vzkaz nese širých dálek, vzápětí vzpomínky tak dávné životu.
Tajuplné dálky budí vzdor, a přec vzrušují mysl malostí tohota světa, co žijeme.
Vřelé řečiště lávy pálilo, ničilo zrod všech krás při duši, "tys"chřadnul tělem.
Neřekl jsi slov reptavých, jen pokorně nesl "to",
co Tajuplných dálek van přinesl ve tvé paže omdlené.
Mnohdy nepřipraveného zaskočili tě omamné, studené...
Nebránil si se, přijímal a překonal vše k dobrému očekávání těla i duše smíření.
Tajuplné dálky nechť si uchovávají všechna tajemství.
Sny, jenž mohou být i skutečnou realitou.
5 názorů
nádherné, poetické obrazy přírody, líbí se mi moc :-))) Obzvláště verše:
Pozoruješ, nasloucháš Tajuplným dálkám ve třpytu slunečních zlatých pásků,
co líbají ve tvář jemně, jak matky pohlazení.
Slyšíš? Slyšíš ten zvuk?
Tam...tam někde dopadá vodní tříšť.
Jen mlžný šál vznáší se.
Vysoké, strmé...tvary ostré i oblé jako by laskat chtěly klenbu nebes;
Plovoucí, hebké obláčky...ty děti Bohů z dávných pokolení v jemnost proměněna,
halí je měkkou náručí a ledová poleva zdobí kamenů obry.
Vznešené nad krále, nad zástup mohutné.
Přec jsou jemné, posvátnost sama...
Při západu slunce rudnou tyto masy chladných prvků vypučelých z útrob země.
Díky a TIP :-)))
