Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seJestli chceš...
29. 11. 2005
8
0
2318
Autor
JardaCH
Moje zatím nejdelší.
| Jestli chceš řekni otočím své oči k tvým | ||||||||
| A pak tě ještě naposledy políbím | ||||||||
| Rozejdeme se jak dva bojovníci | ||||||||
| Jimž válka právě skončila a nevědí co říci | ||||||||
| A proto mlčíme tak jako mlčí kopce | ||||||||
| Když jsem byl v Paříži má první cesta vedla k Eiffelovce | ||||||||
| A tak jsem stoupal vzhůru na babylonskou věž | ||||||||
| Co různých jazyků tu cestou zaslechneš | ||||||||
| To odpoledne slunci místo uvolnily mraky | ||||||||
| U nohou ležely mi tvoje bulváry a parky | ||||||||
| I s jejich kavárnami u nichž jako na divadle chodec dostane svou roli | ||||||||
| Když kráčí k Vítěznému oblouku po Elysejských polích | ||||||||
| V nedělním odpoledni zalidní se parky děti hrají si | ||||||||
| Rodiče piknik v trávě udělají si | ||||||||
| Milenci vedle sebe leží dívají se vzhůru | ||||||||
| Do korun stromů do nebe a až tam do azuru | ||||||||
| Sobě a nebi jsou v té chvíli blíž | ||||||||
| Zdá se že stane se vše nač jen pomyslíš | ||||||||
| Pak na nábřeží sledoval jsem parníčky jak plují po Seině | ||||||||
| Ach něsto vzdálené a cizí tajemné | ||||||||
| Já nikdy nepoznám tvé všechny barvy odstíny a chutě | ||||||||
| A ve vzpomínkách navždy naleznu tě | ||||||||
| Jak krásnou ženu oděnou do květů | ||||||||
| Jež právě osvobodila se ze zimního korzetu | ||||||||
| Malíře z Mont Martru a tanečnice z Piccadily | ||||||||
| A živé sochy jež mne okouzlily | ||||||||
| A navštívil jsem ještě spoustu dalších měst | ||||||||
| Antverpy Londýn Berlín Vídeň Düsseldorf i Budapešť | ||||||||
| V Londýně bydlel jsem v Hyde Parku na metro jsem chodil na Notting Hill | ||||||||
| Ze City úředníky jsem si oblíbil | ||||||||
| Svačili na schodech či na lavičce v parku | ||||||||
| S buřinkou aktovkou a deštníkem vždy v dokonalém saku | ||||||||
| Ind v stejném saku lišil se jen turbanem | ||||||||
| Ulicí kráčel stejnou trasou každý den | ||||||||
| A odpoledne klábosili před hospodou tihle úředníci | ||||||||
| Stáli a popíjeli pivo přímo na ulici | ||||||||
| Pak v Amsterdamu v uličkách kam slušný člověk nevkročí jsem chodil | ||||||||
| Snad proto tudy davy celý večer proudí | ||||||||
| Za okny polonahé dívky ke hříchu tě vábí | ||||||||
| A z coffee shopů šíří se pach vypálené trávy | ||||||||
| Mohutný černoch na mostě mi kokain nabízel | ||||||||
| A já si radši prohlížel dál křivky dívčích těl | ||||||||
| A v Düsseldorfu usedl jsem na nábřeží vedle tekl Rýn | ||||||||
| Do ruda zabarvený sluncem zapadajícím | ||||||||
| úplně stejně za rok na to v Antverpách jsem seděl | ||||||||
| Stejné tam bylo slunce lodě pocity jen řeka měla jméno Shelde | ||||||||
| Spěchal jsem každý večer pro svůj západ slunce na nábřeží | ||||||||
| Pak jsem si vždycky zašel někam na večeři | ||||||||
| Tu poslední jsem platil v českých korunách | ||||||||
| V steak-housu argentinském v belgických Antverpách | ||||||||
| A já si říkal: Hele globalizace | ||||||||
| Měna jak měna ztrácejí se hranice | ||||||||
| A cestou domů autobusem - vzpomínáš si vezl jsem ti pivo - | ||||||||
| Na parkovišti v noci pod hvězdami cítil jsem jak do mě proudí život | ||||||||
| Každičkým pórem každou končetinou | ||||||||
| Splynul jsem s oblohou a přírodou s níž ve svém konci všichni splynou | ||||||||
| Ale já věděl že to není konec ale ani nový začátek | ||||||||
| Jen pocit že zas žiju že se vracím nazpátek | ||||||||
| Nedávno kopal jsem si s míčem s malým chlapcem | ||||||||
| V Seči jsem právě čekal na autobus na zastávce | ||||||||
| Nevím jak jmenoval se už ho nikdy neuvidím | ||||||||
| Tak jako pěkné dívky které denně na ulici míjím | ||||||||
| Jdou jako krásné lodě kroutící se v bocích | ||||||||
| Ty jejich úsměvy mi nepatří jsem jenom kolemjdoucí | ||||||||
| Denně se potkáváme jako karavany které do oázy spějí | ||||||||
| A možná míjíme ty které bychom poznat měli | ||||||||
| Tam někde v davu skrývá se ta dosud bezejmenná | ||||||||
| Kterou jsem ještě nepotkal a říkejme jí... třeba žena | ||||||||
| A kterou nepotkám už zdá se | ||||||||
| Mezitím jiná do života mého zapletla se | ||||||||
| Když letos v létě poprvé jsem Polsko navštívil | ||||||||
| V Krakově ve Vroclavi v Katovicích jsem byl | ||||||||
| Krakov mi připomínal Paříž v jistém směru | ||||||||
| Kráčel jsem jeho ulicemi v podvečeru | ||||||||
| Za křiku rorýsů jenž mám rád kolem stánků s preclíky a sýry | ||||||||
| Kolem zdi kterou v obrazárnu přeměnili | ||||||||
| Nejvíc mne zaujala krásná dívka na obraze venku na zápraží | ||||||||
| A potom živé sochy jež mi také připomněly Paříž | ||||||||
| Byl zábavný ten šašek v paměti ho vidím jak tam na trůnu či křesle sedí | ||||||||
| S úsměvem žlutých zubů prsty hbitými a jinak celý v barvě mědi | ||||||||
| Kluk v parku na kytaru polskou píseň hrál | ||||||||
| Kterou nás učil spolužák a já k ní kdysi český textík psal | ||||||||
| Je to tak dávno mnohem déle než bych chtěl | ||||||||
| Na to jsem vzpomínal když na rynku jsem večeřel | ||||||||
| Prý se teď právě opravuje jak mi psala Moli... | ||||||||
| A my dva mlčíme tak jako mlčí hory | ||||||||
| Jestli chceš řekni otočím své oči k tvým | ||||||||
| A pak tě ještě naposledy políbím | ||||||||
| Rozejdeme se jak dva bojovníci | ||||||||
| Jimž válka právě skončila a nevědí co říci | ||||||||
...zeby Pasmo cislo dva? cely to Apollinaire....:-)
vyberam pasaze, co ma oslovili (v nahodnom poradi):
Tak jako pěkné dívky které denně na ulici míjím
Jdou jako krásné lodě kroutící se v bocích
Ty jejich úsměvy mi nepatří jsem jenom kolemjdoucí
Denně se potkáváme jako karavany které do oázy spějí
A možná míjíme ty které bychom poznat měli
Tam někde v davu skrývá se ta dosud bezejmenná
Kterou jsem ještě nepotkal a říkejme jí... třeba žena
A kterou nepotkám už zdá se
Mezitím jiná do života mého zapletla se
Rozejdeme se jak dva bojovníci
Jimž válka právě skončila a nevědí co říci
S úsměvem žlutých zubů prsty hbitými a jinak celý v barvě mědi
Kluk v parku na kytaru polskou píseň hrál
Kterou nás učil spolužák a já k ní kdysi český textík psal
Díky, ale do Apollinaira mám rozhodně dost daleko. Konečně někdo pochopil, kde jsem se nechal inspirovat, ale nejsem zdaleka první a snad ani poslední.
Ačkoliv je báseň hodně dlouhá, přečetla jsem ji celou s chutí a potěšením. Má krásnou atmosféru, která se mi líbí. Připomněla mi města, která znám a do kterých se ráda vracím, aspoň ve vzpomínkách. Tak dík za krásnou procházku a obrazy, které cestou maluješ. T***.
tohle přečíst celé? do toho se prostě nepřinutím
slabší věc a věta "A proto mlčíme tak jako mlčí kopce" :-(
Upřímně - nevím moc, jak se k tomu postavit. Někde jsou rýmy super, jinde jsou dost slabé, dost to postrádá rytmus, ale každopádně je v tom atmosféra a mě to chytlo! Tip ti dám! ;) *
t líbí,
nejak cítím z toho samotu ducha, osamení..jistá zklamání..prezto asi mas svuj cíl. Mozná to je jen asociace na jednoho chlapíka co znám. Jehoz mlcení s kopci je príznacné.
napadaj mne slova jako v té reklame potká li sob soba mají radost oba potkaj li se tri soby tak se radost násobí :-)
...je to opravdu dlouhatánská báseň a lhala bych,že jsem ji přečetla jedním dechem...ty víš,že tady nelžu ;-)...líbí se mi moc, je to jako bys mě vzal na procházku...jenže to by nás nedoprovázel ten smutek...co v ní cítím,viď ? A to by už byla úplně jiná básnička...takže alespoň tip...ať je ti líp :-)
Ad mylenka: Já jsem ji také psal skoro týden a jsem rád, že jsem ji napsal, protože něco takového jsem chtěl napsat už dávno, ale nějak se mi to pořád nedařilo. Já myslím, že ani jinak moc nelžeš.
Ad Placidus: Dáma má přednost, takže píšu v opačném pořadí. Díky za komentář a za pochvalu. Máš pravdu, ten pocit osamělosti je asi ve většině mých básní. Já už si někdy s těmi kopci i povídám... No to zas ne.
týýýjo to muselo dát práce! - říkáš, žes to psal celý týden ?
ta za tu dřinu tip* :-)