O zlém brouku Bramborouku

Toto je taková připomínka let padesátých. Je to přepis tehdejší pohádky, kterou ničili uvědomělí soudruzi chudáky děti. Pochází z r. 1950 a tehdejší autor se pod ní raděj nepodepsal. Vládla nám (tragi)komická strana..... seďte tiše a poslouchejte, pionýři.

O zlém brouku Bramborouku (anonym) Podívejte se! Tolik hostí k nám přichází ze západu! Jen se sypou! A jak se jim u nás líbí. Už se ohlížejí po našich brambořištích, aby se usadili. Rychle, nasadit vajíčka někam, kde budou jako pod střechou. Však už samička klade na rub listu první hromádku. Na sousední nať naklade druhou a vedle naklade další hromádky. Za chvíli je na každé nati z jednoho páru mandelinek plno dětí. Z vajíček se vylíhly červené larvy a hned se pasou na listech. Ty jim chutnají. Však také larvy rostou jako z vody. "Dobré to bylo," říkají si, když se vykrmily. A pak se jdou zahrabat do země, aby se proměnily v kukly. Z kukel se už líhne pěkná záplava dospělých brouků. Už se rozlétají, aby se napásli na bramborové nati. Co nesežerou, to pokryjí spoustami svých vajíček. Och, kdyby se jim tak povedlo zničit všechnu úrodu našich brambor! To by zajásali: "Splnili jsme úkol, který nám dali páni ze západu. V ČSR nebudou brambory!" MY SE VŠAK NEDÁME!!! Ne! Nedáme se! Celé výpravy dětí půjdou zachránit naši úrodu. Zespodu si prohlédnou všechny bramborové keříčky, zda nenajdou na rubu listů vajíčka. Nevynechají jediný trs. Najdou každé místo, kde sedí larvy. Každou mandelinku seberou do své láhve. Každé napadené místo označí a ohlásí. Nedáme se. Uděláme všechno, abychom mandelinku vyhubili. Budeme ji stříkat, pálit, prášit, i pod zem za ní půjdeme a znovu a znovu jí budeme hlídat, sice bychom se jí nezbavili. Naše talíře budou v bezpečí, až vyhubíme poslední mandelinku. A svět, ten si oddychne, až budou také zneškodněni poslední nepřátelé míru.

---