Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSmuteční tvář
29. 11. 2005
1
0
1499
Autor
chvála
Smuteční tvář
Večerním slunovratem kráčel,
nesa jen smuteční tvář.
Usedá pod košatou korunu,
ke kmenu starého cedru.
Tu zdříml si ...
To duše se rozpomínala,
minulé časy míjely reál.
Cosi jej vyrušilo ...
Ne, není to bohyně ranných červánků.
Daleko ještě vládne a přec,
přec občas zaslechne ptáčete hlas,
jenž ze snu vylekáno kýmsi.
Tiché šustivé zvuky suchých listů slyší.
Kdo jde rušit klid můj? Tak potřebný ...
Raděj bych hada viděl vedle sebe,
je-li to člověk ...
Smuteční tvář ještě více se zvrásnila,
podobu vyschlého jablka brala.
Celičký kraj dýchá volným dechem,
noční chlad nastoupil po denní dusnotě.
Svěží lístky myrhy lehce se pohupují
a cedrové dřevo voní, jde s chladem.
Příjemná tvář náhle se jasnila,
bobtnala k veselosti, co suchá kůrka chleba.
Nasakovala radost ze svého nitra do buněk tváře,
příchodem hosta nezvaného.
Bože, otče, ...
Hostova líce se podobala jako by prošel vítězný arkus,
ověnčen jasmínovým květem ze spod dopola
a zpola do vrchu.
Rozjasnil host vše vůkol.
Podobal se slunci po mrazivé,
studené zimě.
Otče,... ,Hospodine, já nevolal tě!
Vím, ...trpíš synu?
Pak hovořili, kdy i šum listů ustal.
Budil se den, vzduch teplo bral
a on kráčel, nesa jen radostnou tvář.
Byl kdo byl, byl to on ...
Večerním slunovratem kráčel,
nesa jen smuteční tvář.
Usedá pod košatou korunu,
ke kmenu starého cedru.
Tu zdříml si ...
To duše se rozpomínala,
minulé časy míjely reál.
Cosi jej vyrušilo ...
Ne, není to bohyně ranných červánků.
Daleko ještě vládne a přec,
přec občas zaslechne ptáčete hlas,
jenž ze snu vylekáno kýmsi.
Tiché šustivé zvuky suchých listů slyší.
Kdo jde rušit klid můj? Tak potřebný ...
Raděj bych hada viděl vedle sebe,
je-li to člověk ...
Smuteční tvář ještě více se zvrásnila,
podobu vyschlého jablka brala.
Celičký kraj dýchá volným dechem,
noční chlad nastoupil po denní dusnotě.
Svěží lístky myrhy lehce se pohupují
a cedrové dřevo voní, jde s chladem.
Příjemná tvář náhle se jasnila,
bobtnala k veselosti, co suchá kůrka chleba.
Nasakovala radost ze svého nitra do buněk tváře,
příchodem hosta nezvaného.
Bože, otče, ...
Hostova líce se podobala jako by prošel vítězný arkus,
ověnčen jasmínovým květem ze spod dopola
a zpola do vrchu.
Rozjasnil host vše vůkol.
Podobal se slunci po mrazivé,
studené zimě.
Otče,... ,Hospodine, já nevolal tě!
Vím, ...trpíš synu?
Pak hovořili, kdy i šum listů ustal.
Budil se den, vzduch teplo bral
a on kráčel, nesa jen radostnou tvář.
Byl kdo byl, byl to on ...