Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seTiše,jen tiše
29. 11. 2005
2
1
1737
Autor
chvála
Tiše,jen tiše
Utichly háje, utichly hvozdy večerním slunka západem.
Rosou zdobeny lístky kontryhele, hasnoucí je třpyt jejich.
Nesoucí ptačí ozvěny krajem doznívají,
ševel éterem vítá příchozí soumrak.
Utichly ústa, utichl skvostný tvar... tvořen jakoby smíchem nevinnosti.
Brodivého ptáka skřípavý hlas ruší tuto poezii...
Výpar nedotknutelného kouzla snivosti se ozval.
Utichl hlas přírody pod černou kutnou.
Hvězdný prach zářivě bloudí tmou,
občas i zabliká v prostor lidského času.
Toto krátké období, jenž stěží lze pochopit.
Pochopit při délce jednoho člověčího žití.
Podstatu tuto, je velmi obtížné najít ...vdechnout jí duši.
Mnohým se vyhne onen skvost, prsty prchne.
Utichly doliny, utichly hvozdy nočním tonem lirického opojení.
Ve tmách sovin hlas jasně zní,
odrážen těly stromů, navrací se echem od lenivých vod.
Utichly doliny, utichly oseté stráně vlnícím se klasem,
nesoucí příjemnou vůni v širý kraj.
Nocí ozývány podivné zvuky, stíny blednou a zas tmavěji jdou.
Míjejí větve líbající zem, kořeny zvlhlé.
Tu někde v korunách zrodil se neklid duše,
co zmírá touhou po něčem nevšedním.
Božského opojení se jí zachtělo?Snad pro souhru svoji.
Hruď sevřena jemnou, přec bodavou bolestí.
Bolestí směřující k srdci, pulzujícímu v pravidelných rytmech.
Kolikatero zrádností bylo Ti potkati, zápasilo si výrem osudu by šťastno bylo.
Tvá pouta již semknuta jsou, čerstvý van nasytil, Bůh klidu dopřeje.
Neboj se svých cest ...
Tiše, jen tiše
Dopřej si klidu,šum listů vnímej,vůni květů počni cítit ?Ty srdce lidské?.
Utichly háje, utichly hvozdy večerním slunka západem.
Rosou zdobeny lístky kontryhele, hasnoucí je třpyt jejich.
Nesoucí ptačí ozvěny krajem doznívají,
ševel éterem vítá příchozí soumrak.
Utichly ústa, utichl skvostný tvar... tvořen jakoby smíchem nevinnosti.
Brodivého ptáka skřípavý hlas ruší tuto poezii...
Výpar nedotknutelného kouzla snivosti se ozval.
Utichl hlas přírody pod černou kutnou.
Hvězdný prach zářivě bloudí tmou,
občas i zabliká v prostor lidského času.
Toto krátké období, jenž stěží lze pochopit.
Pochopit při délce jednoho člověčího žití.
Podstatu tuto, je velmi obtížné najít ...vdechnout jí duši.
Mnohým se vyhne onen skvost, prsty prchne.
Utichly doliny, utichly hvozdy nočním tonem lirického opojení.
Ve tmách sovin hlas jasně zní,
odrážen těly stromů, navrací se echem od lenivých vod.
Utichly doliny, utichly oseté stráně vlnícím se klasem,
nesoucí příjemnou vůni v širý kraj.
Nocí ozývány podivné zvuky, stíny blednou a zas tmavěji jdou.
Míjejí větve líbající zem, kořeny zvlhlé.
Tu někde v korunách zrodil se neklid duše,
co zmírá touhou po něčem nevšedním.
Božského opojení se jí zachtělo?Snad pro souhru svoji.
Hruď sevřena jemnou, přec bodavou bolestí.
Bolestí směřující k srdci, pulzujícímu v pravidelných rytmech.
Kolikatero zrádností bylo Ti potkati, zápasilo si výrem osudu by šťastno bylo.
Tvá pouta již semknuta jsou, čerstvý van nasytil, Bůh klidu dopřeje.
Neboj se svých cest ...
Tiše, jen tiše
Dopřej si klidu,šum listů vnímej,vůni květů počni cítit ?Ty srdce lidské?.