Že vy jste stár

Že vy jste stár? To mně se život kradí

ze srdce vytrácí a volně mizí v krti

z níž hrob mi zhotoví, já dávno dala smrti

svůj příslib svatební, ni vlas už černý není

vždyť úsměv dívčí můj Morana na mne cení

a vy že starý jste? promiňte, to mi k smíchu

nedospat do páté lékem je na vší pýchu

a na to hodinu k pohybu nutit klouby

ne, vy jen zmužněl jste, to já se každé chlouby

již vzdáti musela a pozbyla jsem síly

nemůžem popíjet, jak spolu dřív jsme pili

i úklid po domě teď nesmírně mne zmáhá

léta už nechodím se k tůni koupat nahá

z přátel mých při smyslech dnes věru žádný není

ach, vy že stár, příteli? zanechte klamných snění

vy jste mlád, vašemu prý stáří já se směji

stáří je, příteli, dožívat bez idey

dožívat bez známých, dožívat bez paměti

stařec je vzpomínka, obtisk, jen snítka sněti

jsem už jen pozvolna zavátou šlépějí

a stopa nevstane jak Fénix nadějí