Beznaděj II.

Samota ubíjí, přátelství není...
(přátelsví je, ale né takové jak bys chtěl)

když tady zůstanu, co se tím změní?
(ale změní se svět, když tu nebudeš. Bude chudší o jedno krásné srdce a o jednoho hodného člověka)

Nemám už nic co bych vám dal.
(Nelži, mi dáváš a dáváš, ikdyž nic neříkáš!!!)

Už není člověk, co s vámi se smál
(mám tě ráda, ikdyž pláčeš, smích je vždy jen
chvílkový, proto je všem tak vzácný ...)

Ztratil se humor, láska a cit...
(neztratil, jen dovolená na kanárech, neboj je to
závislák na domově, vrátí se!)

Už prostě nevím, proč bych měl žít
(Proč? Na proč se nehraje! Život je dar a darovanému koni na zuby nehleď!Život není to, co chceme, ale to, co máme. Jen někdy musíš nakoupit cukru močky do zásoby a cukrovat a cukrovat a sladit a sladit)

Mám na Tebe zlost! Mám strach, aby Ti teď nebylo podobně jako když jsi to psal... jen teď nejsi s
námi, ale řešíš to sám ... jen dej vědět, jak se daří a jestli je někdo, kdo To nese s Tebou, ať vím ...

Tvoje B.

nevim ani ja??

tolik slov
až stud a ostych
všechna silná - přesto slabá
které zvolit nemám zdání
abys cítil že jsem s Tebou
oba plujem stejnou řekou
jejíž ústí blízké zdá se
nabrala už tolik špíny
možná mne a možná Tebe
cenného však ukrývá se
cosi v hloubi duše rybí
ač i ta je pomíjivá
spřízněnost a stejný osud
z nás zde navždy
bratry činí

hnusny pocit... Posledni dny mam podobny...

Cvok ... ANO TO je to klíčové slovo... Staň se cvokem jako já a budeš šťasten ...
Jsem blázen pro svět... není to šílený, ale to je cesta...

nu proč ne?

v nouzi poznáš přítele...
tak proč jsi v nouzi sám?
pálí šrámy na těle,
jež rozdal život nám...

No já nevím, beznaděj z toho číší až moc, alespoň malinká naděje vždycky hoří nebo aspoň v koutku duše doutná, a víš co bude zítra?

Ook, tohle je ta správná beznaděj. Teď když jsi ji zkrotil a vtlačil na papír (html_papír) mělo by to bejt lepší. Jetli ne, připomínám, že ikdyž se to nezdá, aspoň přátelství pořád žije.
merle@seznam.cz

zoufalost..néé

Našla jsem v tom kousek naděje, a ten kousek teď zpracovávám přes kopírku a zvětšuji a zvětšuji až na absolutní nekonečné maximum a posílám Ti ji zpátky ve žlutém sluníčkovém balícím papíru s obrovskou čebrenou mašlí ...

... prý v takovém světě je šťasten jen cvok... a my všichni jsme tak trochu cvoci, tak buďme šťastní, sice jenom chvilkově a vzácně ale buďme alespoň tu kraťulinkou etapu, co jsme tu na světě všichni spolu ...