Poslední

Poslední

Zmírá duše při luně bledé, posvátný klid prostupuje prostor času i
uvadající květ hyacintu.
Šeřík, bílých lat ; květů na tisíc vábí vůní.
K čemu?
Ke snění, opojení citů neb lásky tichý krok?
Vše jde s vůní ku zmírající duši.
To "ona", ona vábnou sítí, kouzla svého lapala.
Lapala kohokoli do svého sevření.

Zmírá duše v křovinách lísek,
jemný sten v háj zelený zabloudil.
Chvějí se lístky bříz i osik v tepu jejího skonu.
Na zvadlých květech ocúnu, třpytí slzinka rosy.
Zvonivý tón kanoucí kapky svádí k explozi.
Výbuch vzpomínek nebo smyslné touhy po něčím obětí?
Zmírá duše při luně bledé, posvátný klid prostoupil tisíce svitů.
Tu vzdech poslední, "to" duše zmírající.
Tolik, tolik ji ozdobilo květů, v nitru nebes teď bude žít .... 
                                                                                            .....rozkoš květů, zpěvů hlas.