Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seStrom
30. 11. 2005
11
0
2200
Autor
JardaCH
Jaké to je být stromem?
| Pod baldachýnem stromů jen ležím si a sním | ||||
| A zdálo se mi že sám jsem dřevem lipovým | ||||
| Tak jsem se zasnil na sto a možná dvě stě let | ||||
| Z výšky své koruny pak sledoval jsem svět | ||||
| Hnízdili na mně ptáci rád měl jsem jejich zpěv | ||||
| A laň tu dokonala viděl jsem její krev | ||||
| Poznal jsem život smrt a strach jsem poznal též | ||||
| Když z temné oblohy na listy padal déšť | ||||
| A vichr větve lámal byl jsem jak pápěří | ||||
| Schoulený do sebe bál se kdy udeří | ||||
| Do mého kmene blesk a dřevo zaplane | ||||
| Po bouři počítal jsem větve zlámané | ||||
| Když zima přikryla kraj bílým příkrovem | ||||
| Nahý a bezbranný bez listů byl můj kmen | ||||
| Toužil jsem po slunci které mne zahřeje | ||||
| A s mízou rozlije se láska a naděje | ||||
| Když slunce pálilo dával jsem vlídný stín | ||||
| Všem lesním zvířatům a také pocestným | ||||
| Kteří se zasnili usnuli na chvíli | ||||
| Pod baldachýnem mým to co já cítili | ||||
| Chodil sem kdysi jeden s dívkou již miloval | ||||
| A srdce z lásky pro ni do kůry vyřezal | ||||
| Pak přišel s jinou a pod tím srdcem z perníku | ||||
| Miloval Jitku Janu Danu i Eriku | ||||
| Já díval jsem se na své srdce jak krvácí | ||||
| Však byl jsem jenom strom strom s hlavou v oblacích | ||||
| Po všech těch lijácích láskách a vichřicích | ||||
| Zbylo jen větví pár na jakých zbojníci | ||||
| Se kdysi věšeli za časů prastarých | ||||
| Pro radost vladařů jejich dam - samý smích! | ||||
| Matně si vzpomínám na dvorské radovánky | ||||
| To bylo ještě dřív než mech mi pokryl spánky | ||||
| Na hony krvavé kdy horny zpívaly tu | ||||
| A zvěř se skrývala v lesním šerosvitu | ||||
| Viděl jsem strach v očích tu hrůzu ze smrti | ||||
| Dívenky s kosou jež kosti nám rozdrtí | ||||
| I můj kmen ochablý suchý a bez krve | ||||
| Smrt ta je naposled zároveň poprvé | ||||
| Tak přišli muži s pilou a podťali ten kmen | ||||
| Mé tělo rozřezali na dříví do kamen | ||||
líbí se mi moc... ale možná by opravdu mohla být volnější... já ty rýmy místy nepostřehla jak plynuly, ale někde trčely... *
I můj kmen ochablý suchý a bez krve
Smrt ta je naposled zároveň poprvé
a ještě po smrti můžeš udělat někomu dobře...hřeješ...takže t :-)
No vidíš, to mě nenapadlo! To my, lidi, nedokážeme... Leda bychom byli bohatí a někomu něco odkázali. Ale pak by nás zase třeba měli radši po smrti než živé...
Na zasnění dobrá věcička + má atmosféru.
Mimochodem takhle citlivě sestavit verše dalo asi dost práce..
TIP
...Jardo,takový básník a tak málo chápeš? Mě tvoje básničky potěší i kdyby tě dnes odpoledne přejelo auto ;-) a myslím,že se k nim budu vracet...
Ad mylenka: Díky, já se skoro stydím. Taková chvála! Hele, s tím autem ale radši moc nesejčkuj.
Lehká, hravá...ale nemůžu se ubránit dojmu, že nasvázané by jí to slušelo víc...ty rýmy jsou vcelku otřesné...příjdou mi spíš vhodné pro písňový text.