Na hrob básníka

Ne každé srdce v dějinách smělo cítit tak, jak chtělo. Přesto žádné poručit si nedalo a nikdy se neodmlčelo. Tomu hrdinství se klaním a věnuji mu svoji báseň.

Na hrob básníka
varovný nápis dejte:
Protivil se lidem,
pomlouval a škodil.
A pokud chcete
ve zlobě vzpomínejte.
On se přesto
z hrobu bude smát.

Básníkův hrob
nechte zarůst travou,
plevelem,
a přec se najde někdo,
kdo jej pokosí.
Viňte ho, básníka,
že myslel srdcem
a ne hlavou,
že neuměl lhát,
protože lži
se nerýmují.

Na hrobě básníka
pak nechte vyrůst růže,
Vždyť
víc než veršem,
byl mu život trnem.
Když člověk cítí,
víc než myslet může,
pak život pálí
a špína snáz než lesk
jde do verše.

Tak odpusťte básníku,
že svět vám nepochválil.
Že plival
na pana Člověka.
Až dožije,
pak spalte jeho básně,
možná by to schválil.
A potom?
Stejně se dál bojte.
Třeba popel vítr sebere
a rozpráší ho
nad širé lány světa.
Nad hlavy miliónů.

---