Zmrzlina

Prolog I: věnováno Danovi :)) Prolog II: Měli jsme dokončit tento příběh: Jirka stál s kornoutkem zmrzliny v ruce na kraji chodníku a s nataženým krkem vyhlížel autobus, kterým jezdil denně ze školy. Aby přes projíždějící auta dohlédl trochu dále, ještě se maličko vyklonil do vozovky. Vtom ztratil rovnováhu, zapotácel se a celý kopeček zmrzliny sjel z kornoutku rovnou na silnici... A teď čtěte dál...

A pak Jirka udělal osudnou chybu - pokusil se zmrzlinu chytit. Koutkem oka zahlédl přijíždějící autobus, ale to už ležel na silnici, v ruce kornoutek od zmrzliny. * * * Řidič autobusu se těšil na svou ženu. Tohle byla jeho poslední jízda a potom už mohl jít domů. Ze zasnění ho probrala zastávka a na silnici ležící chlapec. Rychle trhl brzdou a pokusil se zastavit. O zlomek vteřiny pozdě... Slunce nemilosrdně pražilo a řidič bezhlesně křičel. * * * Jirkova maminka se znova podívala z okna. Cože Jirka pořád nejde, podivila se v duchu. Možná šel za Janou... Ale to by mi snad řekl. Asi si šel koupit zmrzlinu, teď je tak horko... Nebo že by se mu něco stalo? Ne, to ne... Radši půjdu zavolat tetě Lídě kvůli té neděli. Ale obava o Jirku nezmizela. * * * Jirka ležel na silnici a zmatenýma očima se díval kolem. Svět se mu točil. Chceš-li vědět, co může znamenat 1 vteřina, zeptej se někoho, kdo přežil autonehodu... Neposlal jsem to těm pěti lidem, zemřu opravdu? Před očima se mu míhali vyděšení lidé. Kolotoč složený ze staré paní s mopslíkem, brýlatého pána s kufříkem, malé blonďaté školačky, zamilovaného páru, který se zděšeně objímal a dívka plakala svému klukovi v náručí... * * * Sanitka přijela pozdě. Mohly za to tisíce aut plné lidí jedoucích na víkend pryč z města. Blbej den, nadával sanitář. * * * Bože, co mi to děláš?, byla Jirkova poslední myšlenka. Nemůžu za svou smrt, nikdo za ni nemůže, tak proč se na mě všichni tak dívají? * * * Stará paní omdlela a její mopslík lhostejně lízal vanilkovou zmrzlinu smíchanou s krví. Slunce svítilo. Byl krásný den.

---