Povídka o noční akci na čarodějnice

Byl nádhernej den a večer mělo být čarodějnic a tak jsme my tři kámoši vymysleli pro šest nádhernej holek noční akci.

Tak co bude večer zeptal se Petr. Mohli bysme jít pálit s babama oheň řekl Jura.
To není ono nato Peťan. Něco vymyslíme. Sedli sme a napsali na počítači starobylým písmem příběh z konce druhé světové války o rodákovi ze Štítiny co zahynul při záchraně Němců, který tady na severu Moravy žily odjakživa.
Napsali jsme dopis o mapě, která vede k pokladu co zůstal po zavražděných Němcích a kterou ukryl do lahve Adalbert Miller. Dopis jsme opálili nad ohněm polili vínem a špinavou vodou usušili a odnesli holkám. Nechali jsme je přečíst poselství a domluvili schůzku v nedaleké hospodě U Hanky, kde prý jim povíme víc. Sraz v osm večer a svíčky sebou. Holky šli hned kupovat svíčky byla sobota 30.4. a krám byl otevřený. My tři já Jura a Peťan jsme si vzali papír a tužku, nůž a cestou kolem hřbitova šlohli z vlečky starý docela zachovaný kytky. Les byl blízko a slunce svítilo a hřálo. My s batohem, kytkou a dvoulitrovou lahví vína Muller Thurgau s nalepeným nápisem Millerovo tajemství a kokosinem posvěceným o Velikonocích v kostele, pytlíčkem gumovejch medvídků, putovali do lůna přírody a přemýšleli kam dát indicie vedoucí k pokladu. Do lesa vedlo malé stoupání. Tady by holky mohly jít každá sama po minutě až nahoru jenom se svíčkou. Dobrej nápad. Peťan se schová tady v křoví a bude dělat meluzínu, já dole bude holky pouštět nahoru a stopovat čas a Jura nahoře vyleze na ten starej posed a na každou která dojde udělá baf.
Jasně Marťas, tak to provedem řekli kluci. Cesta pro těžkou mechanizaci naštěstí suchá, protože zima skončila už pře třema tejdnama a dlouho nepršelo pak zatáčela ke třem modřínům vysokým a osamělým. Tam jsme provázkem přivázali první indicii: Adalbert Miller se rád napil a rád chodil po lese. Vrátili jsme se těch padesát metrů zpátky na cestu a pokračovali volnou chůzí ke krmelci tam jsme schovali všechny dobrůtky víno, kokosino i medvídky a modlili se aby to do večera někdo nenašel. U cesty stála hromada klád mezi ně jsme strčili další papírek druhou indicii. Adalbert Miller byl statečný člověk a bojoval proti Němcům. Na čelo klád jsme modrou křídou nakreslili obálku a na druhou stranu jsme lepící páskou přilepili složený papírek. Pak jsme šli dál po cestě a Juru napadlo schovat třetí indicii na mladou břízku u cesty. Napíchli jsme papirek na suchou větvičku a z kamínků udělali obálku se šipkou směřující k břízce. Potom jsme napsali Adalbert Miller na konci války schovával nevinné Němce před Rudou armádou. Napíchli to na větvičku a šli dál.

---