Bon-Pari Pošel a Princ Hnojí Mrvy (KAPITOLY 3+4)

3.kapitola –Bude tráva či nebude?

            Bon-Pari Pošel se s námahou vypotácel z šedomodré soupravy rychlovlaku Pendolino.Už aby to měl za sebou, jeho spoj nabral kvůli vysokému hmotnostnímu přetížení (Příčinou byl jednak Bon-Pari sám a také jeho gigantický tlumok podobný záchranné hasičské plachtě plné nejrůznějších pochutin které uloupil z Turcklejovic lednice značky Bosh.) asi tříhodinové zpoždění.Bon-Pari tedy ztěžka dopadl do písku pokrývající téměř celou plochu nástupiště a stěží se sehl aby sebral zakutálenou kontaktní čočku.Ropné věže strýčka Šansona byly poslední půlrok až neuvěřitelně výnosné, Bon-Pari a bratránek Dudlík si tudíž mohli dovolit různé druhy barevných a zábavných kontaktních čoček.Pokud šlo o Dudlíka, ten ulítával zejména na červených vzorech ala tygří oči, naproti tomu Bon-Pari spíše preferoval černočerné nebo ve tmě světélkující oči, protože mu to dávalo pocit výjimečnosti.Jediný problém prakticky spočíval v tom, že drzý filuta Dudlík pokaždé vymáchal Bon-Pariho čočky v barelu s ropou strýce Šansona, takže byly zakalené a ušmudlané a Bon-pari přes ně ani pořádně nikdy neviděl.Byl by býval Dudlíka proklel, v tomhle Bon-Pari teda zatraceně diktoval, ale potíž byla v tom, že jeho hůlka se rozprskla ve dví, když si s ní první den prázdnin čistil uši.

            „Ahoj Bon-Pari!“zapištěla hubená vysoká dívčina s mega afrem špinavě blond dredů a vyfoukla kouř z jointa Bon-Parimu přímo do obličeje.Bon-Parimu se citelně zamžily už beztak téměř neprůhledné kontaktní čočky, ale to ho samozřejmě nemohlo vyvést z míry.

„Zdarec Hemeroidino!“prohodil Bon-Pari rádoby bodře a coolově a hladově si potáhl z neohrabaně ubaleného jointa (Bon-Pari si povšiml, že místo papírků posloužil starý lístek na metro.) v dívčině ruce.Bohužel ale ze špatné strany.Dalších pět minut strávil vykašláváním popela a myšlenkami na to, zda si propálil do jazyka dostatečně velkou díru na to, aby si do ní mohl vložit nějakou opravdu freestylovou náušnici.V úvahu by přišel mosazný hřeb a nebo ušní kůstka potkana vlekého.„Čekuj B-P (Vyslov  bí-pí, Bon-Pariho hiphoperská přezdívka),

hádej kolik předmětů jsem letos rupla, ty pičo?“zachrochtala Hemeroidina, opět zcela nad věcí, zatímco si upravovala ocvočkovaný pásek u svých vojenských maskáčů.Bon-Pari vyflusnul poslední špetku popela, zavrtěl svými sedmi bradami a tipnul:„Šest?“ „Vedle vole, všech jedenáct!“Bon-Pari překvapeně zamrkal, až mu vypadla levá kontaktní čočka a nabodla se na osten poblíže rostoucího kaktusu.„Páni, Hemeroidino, kde je vůbec Ronovič?“Zeptal se Bon-Pari.Právě totiž procházeli brankou do zahrady rodiny jeho nejlepšího kamaráda Ronoviče Víza.Ani nemusel čekat na Hemeroidinu odpověď, Ronovič Víza se totiž právě vyloupnul z Vízovic betonového příbytku (Praktické, uprostřed pouště.), kterému se přiléhavě říkalo „Bunkr“.„Zdrávstvuj tě, Boňapaří!“Zahlaholil Ronovič Vízo a vlepil Bon-Parimu dvě mlaskavé pusy na každou z jeho objemných macatých lící.Bon-Pari  cítil, jak rudne, nicméně rozpačitě prohlásil: „Jak je to krásné být opět v Bunkru!“ a mocně si přihnul z láhve s tequilou, kterou už mu úslužně podávala Ronovičova mladší sestra Džíny Vízová.

4.kapitola-Bonifác Bulbhorn

            Pokud jste zmatení, nyní přichází báječná šance na osvětlení celé situace.Bon-Pari, znechucen svým neúspěchem na místí faře a nevydařenou pomstou, opustil zaprášenou zašedlou bytovku a asketického, jógou posedlého strýčka Šansona a bývalou kabaretní zpěvačku a bulimičku v jednom tetičku Leukemii.Bratránek Dudlík se samozřejmě nepočítá, protože toho Bon-Pari před odjezdem zavřel do kontejneru na sklo na před vedlejší bytovkou.

Bon-Pari se tedy vydal ke svému nej parťákovi Ronoviči Vízovi.Rodina Ronoviče patří mezi víceméně zkrachované naftařské rody, miluje techno a pochází z Ukrajiny, což jí staví do pozice neustálého řešení problému s vízy.

            „Vítej Bon-Pari, v našem skrovném vetchém chatrném příbytku!“zahřměl otec Ronoviče Víza, Artrózovič Vízo, podávaje Bon-Parimu notně potetovanou ruku.Bon-Pari nervózně zaklonil hlavu, a srazil bakelitový lustr.Ten trochu zajiskřil, a spadl přímo na hrb matce Ronoviče, Moli Vízové.Pan Vízo si pročistil krk a pokračoval:„Chtěli bychom ti, jako téměř-skoro-členovi rodiny představit, tady ehm, Bonifáceho Bulbhorna.“ Udělaný a opálený blond svalovec Bon-Pariho výšky vylezl z rodinného krbu, kleje jakýmsi neznámým jazykem.„Bonifác Bulbhorn, Bon-Pari, tvůj příští učitel Obrany proti červené mánii.“ špitl stydlivě svalovec a zaměřil svůj pohled na špičky svých bot, nepravých adidasek od Vietnamců.Bon-Pari si pohladil záhadnou jizvu ve tvaru šestiuhelníku s kolečkem uprostřed, kterou měl momentálně na čtvrté z jeho sedmi brad, a usoudil, že v této společnosti nemá už co nadále pohledávat.Hladina cukru v jeho krvi navíc povážlivě klesala a Bon-Pari začal očkem slídit po nějakém minimálně family-packu cukroví.

            „On je táááááák boží.“vydechl zasněně Ronovič.

„Nesmysl, je to jenom udělaný trouba z posilovny s mozkem velikosti mravenčí spermie.“nesouhlasila Džíny.Hemeroidina si znechuceně odfrkla a nakopla jemně Ronoviče jednou ze svých Etniesek velikosti 46.Ronovič bolestně zaúpěl a chytl se za své citlivé partie.

„Tak ho nechte.Vždyť láska kvete v každém věku.“kníkl tiše Bon-Pari a vzlykl.Právě totiž zjistil, jak moc se mu stýská po kiwiových dortíčcích tetičky Leukemie.O lékořicových proužcích z psacího stolu strýčka Šansona ani nemluvě.Ronovič střelil po Bon-Parim pohled plný něhy,lásky a pochopení a opět se vrátil k lepení koláže z fotografií Bonifáce Bulbhorna pořízených digitálním Olympusem jeho otce Atrózoviče.Bon-Parimu nemohlo uniknout, že Ronoivč každou fotografii ještě před přilepení z každé strany letmo políbí.

Kapitoly 5.+6. COMING SOON!!!Ještě větší mega giga nářez!Ještě obrovštější porce vašeho oblíbeného cukroví!!!UŽ ZÍTRA!!!