Růže

Jak krásná je ta tajemná růže a já malinký človíček po ní šplhám, k jejímu květu si jiný přivonět může, zatímco já jen zelené lístky trhám. Někdy se mi k nohám snáší, ten rudý, byť seschlý okvětní lístek, já jen pošetile si říkám,co tady straší, ten seschlý, zkroucený chvístek. Měl bych jej chytit? Pomoci mu z nesnází, tisknout ve spocených dlaních svých a snít o květu z něhož pochází, až do chladných hodin ranních? Jak ostré, přeostré jsou její trny a srdci uvíznou vždy hluboko, zvláště při kouzelné záři luny, když k Tobě mám tak daleko...

---