Dál.....

Pověz mi jen co ti brání

mít zas k hvězdám velké přání.

Věřit, že každý má tam tu svou,

však lépe se hledají očima dvou.

Snad ještě i tu tvou najdeme,

co na nebi nejjasněji září,

nebo až za dlouho se sejdeme

a hledět pak budem do cizích tváří.

Čas našich hodin příliš rychle běží

a nedá se vrátit zpět,

stejně jako stále ve mně leží

tvých bolavých pár vět.

Tak přestaň už rozdávat rány,

nemohu a nedokáži se před nimi skrýt,

otevři opět k srdci svému brány

ať přestanou se mi už v duši rýt.

Neumím mít zadní vrátka,

mám nebo nemám ráda zkrátka,

jenže asi přístup špatný to je,

když bolest si opět nakonec vyhraje.

Možná, že jsem jen snílek,

co žije si v oblacích

a na zemi ocitá se často v rozpacích.

Jenže co naplat, dál mám víru svojí,

že i za pohár bolesti život stojí.

Mít celým srdcem rád

je opravdu žít

a něco si moc přát

předem zbraně vzít.

Vím, zase vrátíš se zpět,

ať za staletí či dní pět.

Počkám na místě stejném,

a přece o kousek dál,

i když stejná budu se stále zdát.........