Pár vět

Zase špatný den?

Je to snad zlý sen?

Proč zase právě tebe přes prsty plácli?,

proč štěstí s láskou opět vyhlo se cestám tvým?

Vím, jak ti je,

na straně věčného odboje.

Vztek i lítost vtírají se do mysli,

pocit bezmocnosti otupí vyčerpané smysly.

Je zle, však někdo stále nablízku,

aby pofoukal každou tvou bolístku.

Asi nevzpomeneš naň hned,

často býváš k němu jak led,

přesto miluješ ho a ctíš,

ví možná víc než o sobě víš.

Jistota, záchranný kruh

i v úplné tmě světla pruh.

Hrad s nedobytnou komnatou hlídanou dvěma silnými rytíři,

věčně plný sál lásky, pochopení a opory s přeplněnými, teplými talíři.

Nezůstaneš sám dokud je máš,

drží i nad spánkem tvým stálou stráž.

Zbytečné jsou s nimi hádky,

slova co nedají se vzít zpátky,

však stejně bude jich ještě tisíce,

možná i během příštího měsíce.

A tak po tisící skláním hlavu omluvou,

že příště vyřeším to raději domluvou,

neřeknu víc než bude nutno,

aby už nebylo nám potom smutno.

Přidám i velké děkuju,

za to, že jste a věříte ve mně,

za to, že držíte nad vodou hlavu mou pevně.....

Škoda......jak zbytečná už tato slova,

však jsou snad slyšet i tam shora.....

Jakým zázračným lékem bylo by těch pár vět,

jak krutý a nespravedlivý je tenhle svět.