Báseň pro Kateřinu

Chtěl bych napsat něco romantického. Něco o tom, jak ji šíleně miluji, ale zároveň aby to nebylo takové to "jsi jak růže květ, s tebou překlenout bych chtěl celý svět... bla bla bla" neni to hezký. Nenávidim takový výlevy a ani mi nepřijdou pravdivý. Je to jako kdybych si v restauraci objednal jídlo a dostal bych dozlatova opečené hranolky, krásně osolené, kečup, tatarku... a vedlo toho by ležela na talíři pastička a v ní eště živej potkan. tomu bych taky nevěřil. Mělo by to být něco nanejvýš upřímného a zároveň smělého...

Jenže to mi nějak nejde. Nic mě nenapadá. jo, kdyby mě nic nenapadalo den dva, kdyby mě nic nenapadalo 14 dní... možná i měsíc bych zkousnul, ale tohle je už skoro rok! Možná i dýl.

Sedím na židli, před sebou prázdný papír, v puse zapíchnutou tužku a zběsile okusuji její tupý konec. Papír se sám od sebe zmuchlá a poskakuje po stole. Snažím se ho chytit, ale pokaždé stačí uhnout. Vždy když se mu podaří uskočit, zašustí. Zní to jako by se mi smál. "Pchechecheche" Ze stolu seberu tlusté desky a s úmyslem praštit jimi do papírové koule se napřáhnu. Koule ale vyskočí a kousne mě přímo do nosu.

A pak se probudím. Zdá se mi to stále častěji. Posledních několik dní i několikrát za noc. Ale já chci psát, a vím o čem, jen už nechci psát to co už jsem napsal. chci aby to bylo originální. Zkoušet nové věci. Nové styly... jiný propisky, barevný papíry, moh bych zkusit psát zmizíkem na inkoustový skvrny. To by nemuselo bejt marný...

No jo, takový zhovadilosti to mě napadaj, ale co bych měl napsat tomu nejdražšímu člověku na světě... tak aby poznala že je to pro ni-jen a jen pro ni to mě nenapadne. Za chvíli mě to úplně dostane, pohltí a já se utopím v pocitu naprosté neschopnosti...

A co kdybych jí něco vyčůral do sněhu???

Dej si facku!

Proč? Dyť to neni až tak uplně špatnej nápad.

A co bys ji tam jako chtěl vychcat? Srdíčko?

No, možná jo...

Úžasně originální. Možná ti i zatleská.

Si hovado.

Ty taky a až to budeš předávat, tak jí řekni, že můj nápad to neni.

Ach jo... to je strašný-nevědět co říct někomu s kým rok chodíš jak šíleně ho miluješ a jak moc ho potřebuješ. Radši to budu řešit jako dosud. "To se snad ani nedá vypovědět, jak moc tě miluju." Ale tomu taky nevěřim. Určitě to jde, jenže já nevím jakými slovy. A všechny milostný básně, co jsem kdy napsal josu strašně slabý proti tomu jak silná a emocionální by měla bejt tahle... Jen tak mimochodem milostnejch básní jsem moc nenapsal asi jenom 2, nebo spíš 1 a půl. Ta druhá je spíš parodie na milostnou báseň.

Přemýšlím, kdy jsem začal cítit to nesnesitelný tlačení v zápěstí. takový to kdy chci psát ale nejde to. Nevzpomínám si, kdy to začalo. Kdybyste mě rozkrájeli tak ne.

Jo a kdybyste se mi snažili zavděčit a napsali něco co by znělo dost přesvědčivě a dost upřímně, tak bych prosil připojit adresu a telefon. Přijdu vás rozkrájet. NELEZTE MI DO ZELÍ!

STÁVAJÍCÍ STAV JE DOČASNÝ A BRZY SE ZMĚNÍ!