Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seUbitá
Autor
Riannon
Tuhle naivní věcičku jsem prostě musela napsat.Je mi líto,jestli tím někoho urazím,protože její obsah je v podstatě převzatý.(Ostatně to je u mých děl obvyklé).Jenže onehdy jsem seděla na Pímáku a nezávisle na sobě přečetla několik děl.A všechny měly stejnou tématiku.Nevim jak se to stalo,ale dost to na mě padlo.Tak tedy vzniklo tohle.Ještě jednou se omlouvám,pokud v tom poznáváte obsah svého díla.
Na chodník dopadla
do bahna u stoky,
kůže jí prochladla,
čas žádá úroky.
Modřiny tmavnou jí,
kosti jsou zlámané,
kameny bodají,
Bolest neustane.
Rány dál krvácí
přes bílou košilku,
činy se nevrací,
uchovej vzpomínku.
Křidélka ztrhaná
padají do tváří
a ústa schovaná
dávno již nezáří.
Pomalu tonula
v řezavé bolesti
a slza skanula
do rány z lítosti.
Zničena krutostí
pomalu uvadá,
dar lidské závisti
do bláta upadá.
Tvou pýchou sražena
v zářivém rozletu,
pro snahu zkažená,
pro verše sonetu.
Děvčátko překrásné
pomalu ztrácí se,
jiskřička uhasne,
už nezáří líce.
Dívce odhozené
jen slzy vyzbyly
a jméno zhrzené:
láska, co zabili.