Maluju Obraz

                                         Maluju obraz

              Maluju obraz,stojí na dřevěném stojanu
              v pokoji,plném nepořádku,prachu a zmatku,snad jako
             by se v něm zrcadlil střípek povahy        malíře,kterou pravda
              vynesla na světlo,nesměle se kroutíce,jako temnoty chtivý brouci
              pod pařezem.

              Uprostřed toho zmatku,namáčím štětec do barvy,
              a snažím se o první tahy nového obrazu.
   

              Tak složitá,jak jen život může být.

              Přede mnou stojí bílé plátno,zlověstně na mě zírá svou prázdnotou,
              a já přemýšlím.Chci nakreslit obraz,bez přikrášlování,bez zbytečných
              poklon a falešných chvalozpěvů,tak typických pro dnešní dobu,plnou lží.

              
              Tak zmatená,jak jen život umí být

      Štětec se pomalu zarývá do kůže bílého plátna,a první kapky krve
              se derou na povrch.Kreslím portrét.Portrét člověka,o kterém by se
              dalo říct tisíce slov,a přece by ani kouskem nestačili k pochopení.

        Tak ztracená,a přitom stále umí snít
                         

              
              Pomalími tahy obkresluju obrys postavy.Co jen chci dát,do toho kousku
              světa,stojícího přede mnou.Co bych chtěl vyjádřit,tím štětcem a trochou
              barev.A dokážu vůbec vyjádřit něco,co ani sám nedokážu pochopit?
             
   

           Cítí se zbytečná,když nechce s vlky vít

            Tváří se smutně,z očí kane jediná slza,nad čím smutní?Možná nad
              ztrátou,možná z pocitu samoty,z nedospělosti,pro všechno najednou
              a zároven pro nic,v komnatě bez světla,bez oken,nepustí k sobě
              nikoho.

            Slzami snaží se špínu světa smýt

              Hodiny odbíjejí půlnoc,a já jsem s prací hotov.Nejsem spokojený,
              ale ani jsem kdy nečekal,že budu.Na kratičkou chvíli,jsem v tom
              obrazu uviděl hvězdu,která zázářila,a spadla za kopce.Usmívám se.
              Venku začalo pršet,a po obraze stéká slza.Slova jsou jen slova,a
              obraz je jen obraz.Jen člověk dokáže cítit radost i smutek stejně.
              Někdo víc,a někdo mín