Do prdele s prdelí!!!

Na co prolog?

Prdel je krapet jadrnější výraz pro zadek, chcete-li svalstvo hýžďové. To ví každý. Ne každý však ví, jak toto slovo vzniklo. Všimněte si: učitel, ředitel, pozorovatel, ukazatel. Co mají tato slova společná s naší prdelí? Všechna označují tzv. původce děje. Takže je to jasné. Poslouchtejte milé děti, povím vám pověst: V bájné pravlasti Slovanů na řece Visle žili se svými rodinami bratři Čech a Lech. Když mezi kmeny zavládly sváry, rozhodli se bratři, že pro své rodiny vyhledají novou vlast. Svolali své rody, shromáždili stáda a vydali se na cestu. Po mnohých útrapách došli až k úpatí hory Říp; za svítání vyšel celý kmen až na vrchol. Praotec Čech přehlédl krajinu a chtěl ji začít chvalořečit, když tu se zničehonic ozval nejdříve podivný zvuk připomínající let čmeláka a ihned poté nepříjemný puch. Staršina Krok se začervenal. (Snad jsem tímhle Krokovy potomky nenaštval. -pozn.) Praotec Čech rozpřáhl paže a vykřikl: „Ó země zaslíbená, jsi zvěře a ptáků plná, medem oplývající. To je ale jedno, protože smrdíš. Nepůjdeme jinam?“ Nikoliv. Protože se lidu země líbila, usadil se v ní. Lid také rozhodl, že se bude sedací část těla na počest Krokova prdu jmenovat prdel. (Jaká škoda, že jsou české čítanky ochuzeny o tak krásnou pověst!)

Je dobře, že Češi stále méně hřeší proti druhému přikázání. Místo vykřikování božího jména nadarmo ve chvílích vzteku a bezmoci totiž často používají mnohem méně hříšného „do hajzlu!“ nebo pro nás ještě zajímavějšího „do prdele!“ (Hajzl ani prdel naštěstí božími jmény nejsou). Toto slovní spojení může být doplněno i o pohybové sloveso. Pokud tak někdo někoho vyzve, zpravidla to jedna ani druhá strana nemyslí vážně. (Spekulovat bychom mohli leda tak o homosexuálech.) Pro nás je toto sdělení obsahově zcela jasné, problémy s pochopením by však mohli mít cizinci. No považte, co se mně a spolužákům kdysi dávno stalo na školním výletě: Seděli jsme v hale na brněnském hlavním nádraží. Najednou k nám přišli dva černoši a jeden z nich se nás anglicky na cosi zeptal. Vyvalili jsme oči a nasadili hloupý výraz. Poté co jsme zjistili, že nerozumíme také jejich svahilštině (???) a oni zase opičímu vřeštění spolužáka Václavíka, vytáhli černoši slovník a toporně ze sebe soukali česká slova. Asi pět minut jim trvalo, než z nich vylezlo „Kam my jít aby my dostat se na koleje?“ Nevěděli jsme. Situaci nakonec vyřešil Václavík. Vzpomněl si, že nechal v kempu u Olešnice peněženku, a vykřikl „do prdele!“. Černoši se na sebe pátravě podívali, poděkovali a odešli. A jak vlastně nakonec dopadli? Nešťastníci! Od té doby jsou ve své zemi nezvěstní…

A cizinci by mohli být zmateni ještě víc. Prdel totiž nemusí být pouze částí lidského těla. Větičku „To je ale prdel!“ pochopí jinak malé děti a jinak teenageři a dospělí (Malé děti vlastně nepochopí nic, protože jsou dětsky nevinné a neznalé sprostých slov, obzvláště ne v naší mravné době). Ale záleží také na kontextu. Kdysi jsem na internetu viděl jeden trapný humorný obrázek, na kterém v ringu obrovský svalnatý boxer mlátil mužíčka na invalidním vozíku (ideální férovka, není-liž pravda?). Nad jedním divákem v hledišti byla bublina a v ní věta „TO JE ALE PRDEL!“ Doteď nevím, jestli to tvůrce té srandičky myslel jako vyjádření estetického uznání nad pozadím páně boxerova nebo jestli se jednalo o využití vazby být něco prdel ve smyslu být něco zábavné, skvělé. Ale myslím, že spíš bude platit to druhé, protože zadek toho boxera byl docela hnusnej.

Jo, abych nezapomněl: Zavítáte-li někdo do Brna do okolí Hlavního nádraží, dívejte se pozorně kolem sebe, jestli náhodou nenarazíte na dva smradlavé a vyhublé černochy v polorozpadlém oblečení, kteří se již mnoho let živí odpadky a drobnými krádežemi. Pokud budou zmateně blekotat cosi o prdeli, řekněte jim prosím, že už v ní jsou…

Myslím si, že kdyby uměli ti černoši dobře česky, zakřičeli by v té chvíli jistě: Do prdele s prdelí!

---