Název díla. Neumím názvy, jsou zbytečné, jen odhalí co se skrývá uvnitř... na to přece musíme přijít sami

pro Tebe...

Sněžily mi z očí slzy

a on mi děkoval barevnou duhovkou.

Zvláštní duhová kulička,

chvíli byla černá a jindy zářila žlutě - to prý aby mi připomněla, že vždycky jednou budeme nahoře a jednou dole

                          že po každém dešti zase bude svítit ta veliká žlutá krychle na obloze

Smál se a chytal jazykem ty bodavé vločky z mých slz

Byl hodný, básník

tak nevinný, s basou

Byli jsme zvláštní

       barevní

       někdo nás upletl z vlny pokušení

Pohybovali jsme se jako rozmlácené loutky všech zmařených nadějí

 a tancovali jsme na Vincent Vegu (ještě pořád si mě to nenaučil skloňovat, můj milý)

   a nepřestávalo sněžit

Ve vláskách se Ti pod teplem mého dechu roztápěly slzy

Svírali jsme své ruce

         a hřáli v nich duhovku, co byla mou duší

 

spolu

Pološílení

už jsme jen bez vzdorování padali, a slíbávali si vločky ze srdcí

Neznám Tě, ale píšeš opravdu nádherně, Pane nekonečných Mlh krásy

 

Snad jsem se zamilovala

do všech Tvých děl

do všech Tvých těl

Nechtěla jsem

to ona

Najednou mi svázala ruce ostnatým drátem lásky

Promiň

Jsi kouzelný

---