Prostoduše-a-přecitlivěle-sténající

v praze 13.prosince 2005 takže dneska

do levý dlaně tisknu
si druhořadý básničky...
zelenym inkoustem,
co po někom zbyl v kalamáři

lacině rudej lak
se odlupuje z nehtů,
za nima schovává se spousta
ztracenýho tabáku-

a pořád čekám,
čekám, až konečně skončí
moje vlastní defenestrace...
až uznáš, že už je dost hodin
na to, abyses mi smál.

bylo by príma,
kdybys pochopil,
že jenom ty umíš
pohladit žluťáska po křídlech
a nesetřít mu přitom pel...

a taky by bylo fajn,
kdybys už řekl..
že rozhodně nechceš,
aby přišlo další ráno
a přitáhlo s sebou novej den..

a věř mi taky,
že marně píšeš sprostý slova
křídou na chodník,
když ani nevíš,
co znamenaj...

---