Setkání

Nemocniční chodbou kráčím k pokoji

Bílá košile,

bílá postel, prostěradlo, povlečení

bílý sníh za oknem...

Schoulená pod peřinou jako dítě v lůně matky,

toužím po tichu a za víčkami hledám tmu a uklidnění

Se slzami po tvářích odchází poslední roztěkané myšlenky

Myšlenky na to, že vánoce jsou už tak blízko

a já poprvé toužím zaspat tu vůní cukroví,

a kouzlo co otvírá lidem srdce dokořán...

Usínám se svou bolestí a ještě netuším

že jen kousek opodál

v tichu nevyřčených slov

odpočívá

po těžké pouti životem

můj anděl...