Počátek

Počátek

            Asi každý si v životě najde čas, aby si položil jednu z nejzákladnějších otázek: „Jak to všechno začalo?“

Po mnoho generací se člověk snažil zodpovědět nejlehčí otázku s nejzáhadnější a možná nejtěžší odpovědí. Otázku, která se stala základním kamenem pro všechna známá náboženství a tedy součástí života každého věřícího. Zřejmě proto, že lidé mají strach z toho, co nedokáží pochopit se stala tak prostá otázka jednou z hlavních vůdčích sil náboženství, které vždy snadno nacházelo odpovědi na otázky, ať už byly jakékoliv.

Pravá víra pak dokázala zbavit vnímavého člověka dotěrných úvah nebo dokonce podvědomých obav z nevysvětlitelného. Za jednoduchost si náboženství získalo bázeň a poslušnost věřících, jakou by nedokázal získat sebesilnější jedinec. Za takto úctyhodným výsledkem stojí kupodivu vždy pouze myšlenka, nikoliv člověk, který je jejím autorem. Na tomto příkladě tedy není důležitý stvořitel, ale jeho dílo, přestože si všichni musíme uvědomovat, že k jeho vytvoření bylo zapotřebí počátku. Od chvíle, kdy se člověk snaží nalézt odpovědi na otázky, je tento vývoj nevyhnutelný. Osoba původce proto ztrácí důležitost a může jím být kdokoli.

Tento nevyhnutelný postup v našem případě vytyčuje touha po odpovědích a především inteligence. Co když za počátkem „všeho“ stojí jen mnohem komplexnější důvod, který dělá námi tak hledaný prvopočátek také nevyhnutelným?

Stejně jako má mysl neomezené možnosti kreativity ve své sféře, představme si stvořitele neomezených možností na úrovni poněkud rozsáhlejší. Pro jednoduchost (a možná také ze zvyku) si takového stvořitele zkusme personifikovat a nazvat jej Bohem, protože pochopení podstaty opravdu všemocného původce musí zákonitě přesahovat úroveň naší mysli, pokud také nejsme všemocní. Přestože přijmeme takového Boha jako autora všech platných zákonů, ze kterých nevyhnutelně vzniklo vše, co známe, pak nám stále uniká odpověď na prvotní otázku: „Co je počátkem všeho?“ Protože je-li takový Bůh stvořitelem, co je počátkem Jeho vzniku?

Ať už člověk přijde k jakémukoliv závěru, nikdy si nebude moci být jist jeho pravdivostí. Přesto se v každé době najdou tací, kteří se budou pokoušet tuto a mnohé další otázky zodpovědět. Snaha nalézat odpovědi na otázky, nás provází po celá staletí a je jednou z hlavních příčin podoby světa kolem nás. Odpovědi jsou pro nás vodítky v odhalování zákonů, které činí naši přítomnost nevyhnutelnou. Avšak za každou zodpovězenou otázkou vyvstanou další, dožadující se odpovědi… Jakoby otázky byly hlavami hydry, se kterou člověk musí bojovat, dokud nezemře. Musí, protože nemůže jinak- další ze zákonů, který jsme pojmenovali evoluce. Asi každý z nás si uvědomuje, že náš vývoj někam směřuje. Dokonce i dnes bude počet dalších „useknutých hlav“ otázkou našeho přežití. Možná to nebude nikdo z těch, kteří s hydrou bojují, ať už je to kdokoli, ale jejich odkaz, který nakonec dokáže to, co by jejich původce sám nikdy nedokázal.

A proto se ptám: „Co když se stvořitel Boha stane stejně minoritní jako autor myšlenky náboženství? Co když bude jeho původcem nevyhnutelný důsledek evoluce? Tedy důsledek svého vlastního stvoření?“ Protože stane-li se tento odkaz/Bůh všemocný, pak je pro něj čas asi takovou překážkou, jako je pro lidskou mysl obtížné opustit hranice reality a vydat se do světa fantazie. Přijmeme-li takovéto pojetí počátku, pak realita ve které žijeme je stvořena z paradoxu, jehož opakování však přináší nekonečné možnosti, protože „autorem může být opravdu kdokoli".