Zlatá rybka

Vlahá noc když vstoupí do kraje,
zahalí vše jemnou mlhou,
i ptačí křik ustane,
oslněn zářící Lunou.

Dívá se dolů bílou mhou,
na stromy, vodu tiše plynoucí,
jak miluje se vlnka s vlnkou,
na vodu přes hráz tekoucí.

Na břehu tam rybář sedí,
únavou mu hlava padá,
z posledních sil na vodu hledí,
snad rybka splávkem zahýbá.

Tu náhle sebou rybář trhne,
už rybka vlasec napíná,
rybář hned prutem škubne,
a hle, na háčku ryba zlatá.

Pustí rybku za tři přání,
hladov ale rád,
když v útrobách se hlad prohání,
bude chytat dál?

---