Jak a proč drandit netopejra

tohle je z casopisu cosmopolitan. nemohl jsem si pomoct. a musím se sváma o to podelit :)))

Jak a proč drandit netopejra
No konečně! Čenda dokonale ovládl abecedu a mohl se seznámit s knihou maďarského autora Imreho Hirschlera Cesta za šťastným manželstvím. Navzdory odpudivému názvu se kapitoly věnované sexuálnímu životu ukázaly jako dost výživné. Díky soustavnému studiu porna a odborné literatury Čenda teoreticky ovládl i ty nejrafinovanější techniky soulože a teď už zbývá jen ta trocha praxe. Denní četba se pochopitelně projevila na nočních snech, takže se každé ráno budí v poněkud nepřirozené poloze, zaviněné zalomením překrveného Peřislava pod sebe. Čenda má z plíživého aktivizování rozkroku smíšené pocity. Je sice rád, ale věčná boule na teplácích zavdává podnět k jízlivým poznámkám. Navíc pocity jen trvají a víceméně nikam nevedou. Naštěstí díky důslednému sebevzdělávání a několika probuzením na podivně mokrém prostěradle zjistil, co znamená "drandit netopejra". Od té chvíle se na dlouhé minuty zavírá na záchodě, překládá matce k vyprání lámavé kapesníky, flekaté trenýrky a postupně mu dochází, že Peřislav svými potřebami udává rytmus celému dni. O slovo se hlásí prakticky nepřetržitě: po probuzení, po snídani, o přestávce, dvakrát odpoledne, večer, v noci a mezitím při každé vzpomínce na porno. Čenda je unavený, má kruhy pod očima a lehké křeče v pravé dlani. Jeho malý velký kamarád je stále náročnější, bohatě se však odměňuje. Čenda zkouší nové techniky dráždění. Matce zmizel luxusní šampon, protože Čenda ho používá jako lubrikátor při simulaci orálního sexu. Fanda si zaslouží to nejlepší. Šampon ale nestačí – bude to chtít ženskou. Opravdovou živou ženskou. Jinak je to fakt utrpení, myslí si Čenda a zatím se domnívá, že až se o jeho Peřislava začnou zajímat ženy, všechno se podstatně zjednoduší.

Je tam!
Konečně se dočkali. Čenda i monsieur Šulin si mohou připsat první vítězství. Po maturitním večírku se mu podařilo přesvědčit spolužačku, aby ho zasvětila. Cítí se jako král. Když Ho viděla, zašeptala "ježišmarja", což Čenda pochopil jako lichotku, ostatně oprávněně. Bylo opravdu vzrušující mít všechny představy před očima, zažít orgasmus a přitom nekmitat rukou. Tak tohle je sex. Díky, kámo! Podruhé se jí pro jistotu zeptal, jestli se jí jeho přítel líbí stejně jako jemu. Odpověděla tak, že se ho pokusila spolknout, a Čenda zažíval pocit rozkoše. S tímhle borcem dobudu tisíce žen, sní Čenda, dokud se jeho Maruška nedostaví s informací o čtvrtém měsíci. "Tak to jsi zvoral, hochu," vynadá mu Čenda. Peřislav strachy visí a neodpovídá.

Muka neposedného toreadora
Čenda jezdí s kočárkem a uvažuje nad změnou Jeho chování. Stále častěji se stává, že na spřátelený orgán Čendovy manželky nijak nereaguje. "Co blbneš, člověče, víš, jak je to trapný? Jak to mám jako vysvětlovat, co!" spílá mu Čenda, který se teď domnívá, že jeho život prakticky skončil. Nicméně tak zlé to není. Brzy se seznámí s čilou kolegyní, do níž se oba (Fanda víc) zamilují. Čenda si opakovaně ověřuje, že ve chvíli, kdy na ni pomyslí, se jeho kámoš probere a vyšle mu do krevního oběhu smršť hormonů. Následek je okamžitý. Rozum přestává fungovat, Čenda vstává uprostřed pracovní doby, unáší kolegyni do vypůjčeného bytu a nechá Peřislava zlomit další rekord v počtu čísel na jedno prostěradlo a hodinu. "Díky, chlapíku," chválí Čenda svého parťáka, dokud mu na to Marie nepřijde a v práci nedostane padáka. A tak jeho život plyne ve střídavě úspěšné symbióze s orgánem, který je často nezvladatelnější než zdivočelý toreador. A to se náš Čenda nemusí potýkat s komplexy vyplývajícími z nedostatečné velikosti nebo nezvyklého, například esovitého nebo vývrtkovitého tvaru. S pokračujícím věkem sice jeho výpady ochabují, ale jak dokazují svatby některých křepkých starců, nepřestává fungovat až do vysokého stáří. A něčemu takovému byste chtěla říkat penis? Kulty ze všech zeměpisných šířek dokazují, že tak mocný nástroj vyžaduje posvátné jméno a poctivé uctívání. Tak co třeba Šivův obušek? Nebo Malý Velký Bůh? Ale penis, to zní fakt schlíple. Na závěr bych rád našemu imaginárnímu Čendovi popřál hodně štěstí a sil a zároveň vyjádřil naději, že se mu jednoho dne možná podaří svého vrtošivého přítele dostat pod pantofel vlastní silné vůle. Nicméně když se tak kolem sebe rozhlédnu, bude to těžká práce s nejistým výsledkem.

---