Měsíční svit

Probudil se. Na nic si nevzpomínal. Co se s ním vlastně stalo?

Rozhlédl se kolem a zjistil, že je v lese. Jak se sem dostal?

Ta bolest...

Bolela ho ruka. Když se na ni podíval, uviděl, že ji má pokousanou od nějákého zvířete. Bolela ho hlava.

Mraky odkryly Měsíc v úplňku a les ozářilo slabé světlo.

Chytil se za hlavu. Myslel, že mu snad praskne. Pokusil se vstát, ale bolest v nohou ho srazila k zemi.

Proč si nic nepamatuje?

Vzhlédl k Měsíci. Jakoby nějákým kouzlem mu v hlavě zněl hlas, který šeptal...

člověk...

 zvíře...

člověk...

zvíře...

člověk...

 zvíře...

ZVÍŘE! ZVÍŘE! ZVÍŘE!

Hlas vynesl ortel.

 Už to nevydrží. Pomalu omdléval. Bolest zasáhla jeho břicho a on křečovitě zaryl prsty do hlíny.

Omdlel.

Zase se probral z toho podivného spánku. V ústech cítil pachuť krve. Podařilo se mu postavit a přitom zjistil, že je nahý. Stydlivě se zakryl. Rozhlédl se a to, co uviděl, ho vyděsilo.

Všude se válela mrtvá roztrhaná těla nejméně deseti lidí. Nemohl se na to dívat a chtěl utéct, když si všiml chomáčů šedivých chlupů na pažích, ale i na těle a nohou, dokonce i na obličeji.

Pochopil.

Rychle skočil do houští a upaloval pryč. Kamkoliv.

V hlavě se mu zase ozval ten divný hlas...

ZVÍŘE! VLK! ZVÍŘE! VLK!

VLKODLAK!