Šok

Zrovna sedím na posteli, když tu náhle píplo cosi. Vystřelím jak pomatená, abych zase zpět si sedla. To, co moje oči čtou, je jen pouhou špatnou hrou. Je to krutá textovka, která mě tu přistihla: opuštěnou, zmatenou, pochopi-vši rozumnou. Že to byl jen krutý žert, vyložila hned si jsem. A že je to jasná pravda, pochopila jsem to ráda. Ošklivá jsem, to už vím, na skok z výšky pomýšlím. Chytrá jsem však taky trochu, neudělám z toho botu. Končit budu za chviličku, jen dotáhnu tuhle kličku.

---