stejný obraz

volná nerýmovaná poezie. to je útvar, panejo. kdekdo si s ní tyká, v nerýmované poezii může každý psát sraček, co jen do plachet fouká.. a loďka pluje a hovna smrděj a nakonec se celá ta paráda potopí jednou dobře mířenou větou. pokud možno hodně oduševnělou. prdho! kapitán naposledy zasalutuje na můstku a klesne i s kocábkou na dno pokryté vraky. když má štěstí, ještě než se potopí jeho dýchací trubka, ještě než i ušní díry zmizí do milostivého ticha, uslyší výkřik fundovaného kritika: \"tip, tohle si zaslouží aspoň tip a výběr\". Hurá do klubu.

paseme se spolu
va vyhřezlých střevech mezinárodního obchodu
trubka trubku myje.. tisíce dalších
tohle už ani není industriál
jen torzo. Mám chuť řvát
škoda že se v tom zažloutlym oblaku dusím
z trosek vylézají další přeživší - krysy
poznávám ty růžový čumáčky
jak prasata
jak lidi
sereme ve stínu zbořený strážní věže
gestapák dokouřil, umřel a zase dokouřil
papíru jsou tu stohy, krouží ve vzduchu
jak listí na podzim
jenže je tvrdej
z prdele teče krev
pak tančíme nahatí
naivně si myslíme, že jsme jiní
ne. jsme jenom jinak stejní.

---