V mém levém oku vidím minulost

 

Na město již v ten okamžik dopadla zvláštní tma, ten druh tmy která přeměňuje věci jako domy, stromy a pláně do fialově modré barvy. Ano, zvláštní den pro ukončení života, ale co jinak už to končit nemůže. Jak stoupal do schodů vedoucích do kostela, měl čím dál tím těžší nohy a zvuk při kroku se zesiloval, jednoduše řečeno jeho reflexi se připravovali na akci, která bude zřejmě následovat v příštích minutách, ale i tak si vcelku zachovával jeho klidný výraz v obličeji. Jeho minulost tu skončí, jistě. Určitě, touha být živý už dávno vyprchala jako

sebezachování. Kostel byl nyní tak blízko, že již slyšel otravující krákání vran nad jednou z jeho věží. Divné místo na poslední soud, řekl si. Dveře byli otevřené dokořán jako kdyby na něj čekali a taky že oni čekali. Jen malé světlo rýsující sochy a různé posvátné ornamenty a hroby dávno padlých pronikalo skrz barevná mozaikovitá skla, která byla různě vystavena, jen jedno ale upoutalo jeho pozornost obrovské kulaté okno nad křížem které jako by značilo nadřazenost církví v tom roce 2071. Pomalu pokračoval s dlaněmi ukrytými v kapsách svého kabátu. Kroky už se nezesilovali nyní byl 100 procentně připraven. Zastavil se pohlédl doprava, nic, doleva nic, když tu jeho oči zaregistrovali rýsující se objekt přímo především jeho kamarád tam stál. Ano, bývalý kamarád nyní nepřítel s divným krkavcem na ramenu.

Jeho kamarád se odhalil ze tmy a řekl:

„Když jsou andělé vyhnáni z nebe stanou se ďábli, souhlasíš že Spiku?“

Nad tím se nemohl než pousmát a odpovědět

„Sleduji jen špatný sen ze kterého se nemůžu probudit.“

„Já tě proberu hned teď.“ odpověděl Vicious

„Nač ten spěch Viciousi přes všechno to bylo dost dlouhá doba.“

„Lamentuješ o život?“ odvětil Vicious s pousmáním

„To těžko, prosení na tebe neplatí pamatuješ i když přichází od člověka kdo tě všechno naučil a udělal z tebe co jsi.“ Řekl Spike

„Možná ale on byl příšera která ztratila chuť vraždit, to byl důvod proč musel zemřít a je to důvod proč musíš zemřít ty Spiku.“

V tom okamžiku mu začali  hlavě hrát zvony a pak uslyšel ženský hlas tlumený něčí rukou.

Když si uvědomil že tam instinktivně zamířil svojí zbraň uviděl muž držícího tu ženu jako rukojmí. Muž najednou promluvil.

„Teď bychom byli rádi kdybyste odhodil zbraň, pomalu.“

Spike se ani nepohnul místo toho přitužil na mušce a ani nehnul brvou.

„Něco špatně, když to neuděláte tak budeme nuceni.“

Muž stačil dokončit větu a pak připravil svými tělními tekutinami peklo uklízečům a po výstřelu spadnul na zem. Ostatní kteří byli předtím skryti si to uvědomili a ihned začai po Spikovi střílet. Další reakce a výbuchy byli natolik instinktivní že si své jednání uvědomil až po pár mrtvolách zásahu do jeho pravé části hrudníku. To ho ale teď nemohlo zastavit. Další střela odvedla padouchovu duši do věčných lovišť a nyní zbyl jen zraněný on a …

Když tu za ním cosi zakrákalo otočil se a meč mu vyhodil pistoli z ruky pár dalším švihům svého protivníka uhnul ale poslední ho zasáhl do tváře a stvořil jizvu v tom spadnul na zem popadl zbraň a namířil jí na protivníka který proti němu tyčil meč.

Vteřiny byli jako hodiny. Bolest nebyla z důvodu adrenalinu cítit.

„Měl by ses vidět.“ Řekl protivník držící meč.

„Máš vůbec ponětí jak vypadáš?“ pokračoval

„Jak?“

„Jako krkavec, stejná krev proudí námi oběma, krev příšery která zkoumá loví krev ostatních.“ Vysvětlil Vicious

„Všechen tenhle typ krve sem vykrvácel.“ Odpověděl mu

„Tak proč si stále naživu!!“ Naštval se Vicious

A meč začal sjíždět níž dokud nedosáhl ramena a ten komu to rameno patřilo vystřelil a trefil ho také do ramena. Bohužel Spíkrova bolest byla vyšší a tak si musel rameno chytit a pak ho Vicious chytil za obličej zasmál se a prohodil ho tím velkým kostelním oknem. Ale on mu tam nechal granát na cestu při počátku svého pádu.

Minulost mu začala probíhat levým okem

A tohle je ono konec? Konec snu?

---