Kdopak to mluví?

to "zvykneš si" je tam takový debilní. fakt nevim kdy bych to asi tak řek. první věta typově holka, poslední (tzn. odpovídající) spíš taky, čímž pádem je to divný divnej dialog:o)

Ona má právě zavřené oči, přitisknuté ruce ke spánkům a zdá se, že je jakoby v jiném světě (má zrovna rozepsanou jednu báseň a chtěla by jí dopsat...). On k ní přistoupí zezadu a začne jí hladit ramena ve snaze upoutat na sebe pozornost. Vadí mu, že je často tak vzdálená a někdy se přistihne, že žárlí i na tu Můzu se kterou se ona tak často líbá....a přitom je tu on... "Nech toho" - vyštěkne ona "Proč?" - tlumeně se zeptá on "Protože mi to teď vadí" - pronese už mnohem tišeji ona "Zvykneš si" - prosedí skrze zuby trochu naštvaně a zklamaně, ale přesto se raději odtáhne. Ona už ví, že teď se psát už nedá. Omluvně se na něho usměje a pohladí ho po tváři. On chvíli trucuje a dělá mu dobře, že si ho konečně zase začala všímat. Pod jejími dotyky se však nedokáže zlobit dlouho a opětuje její úsměv. Dopíšu to někdy jindy - pomyslí si ona... - tak takhle nějak to často vypadá u nás doma :-)

ne prosedí, ale proCedí....:-))

to hai mal ... a o tom to je :-)

to první snad bude vždycky žena,chlap by to jinak formuloval.)