Školní besítka

      Celou akci uvedli dva lidé; jedna úča a jeden příliš ambiciózně vyhlížející študák. A ještě někdo... Nevím, jak se to mohlo stát, ale nějak do toho zašroubovali i Big Brothera. Na počátek přes váhavé přešlapování ze sebe vypravili pár váhavých vět a horko ťažko uvedli na scénu pár "malých zpěváčků s roztřeseným hlasem". Ti se sice docela snažili, ale stejně... Když osazenstvo publika neustále měnilo své složení, tak nebylo divu, že jejich hlásky byly čím dál tím roztřesenější...

    A už je to tady!!! Cestou na záchod potkávám HVĚZDY, které svou důležitostí a svou namyšleností předčí i kdejakou celebritu... Jejich důležitost spočívá v tom, že jako jediní se vyznají v elektronice a v aparatuře potřebné při naší besítce. Neustále pendlují sem a tam a divoce gestikulujíce a dávajíce tak znamení režii poukazují na svou nepostradatelnost... Jak jsou důležití, rozhodní a nezávislí...

    Ale ne, dostavili se i bývalí maturanti... Patrně z toho důvodu, aby po té, co jsou v běžném světě přehlíženi a není neustále oceňována jejich genialita a originalita, jak tomu bylo v době, kdy ještě studovali, se pokouší dokázat si, jak jsou známí tím, ze velice afektovaně zdaví nynější studenty a tváří se, že sem ještě rozhodně patří, že jsou stále ještě geniální a skvělí jako byli dříve, že to pouze ten hloupý a zaostalý a nechápavý okolní svět ještě stále není s to uznat jejich nesporné kvality... Jak jsou neprávem nedoceňováni...

   A jede se dále. S přibližně půlhodinovým spožděním se po chodbách plouží místní čúzy-maturantky stále si bláhově myslící, že jejich génia očekává celý svět s otevřenou náručí. Jsou to již mladé ženy, kterým vyučující již rozhodně nemají co nabídnout, jsou to obtloustlé, drzé, afektované slepice, které si v hodinách lakují nechty, čtou si ne pod lavicí, ale přímo před vyučujícím bulvár a s obrovskou neochotou (v lepším případě) těchto činností zanechávají poté, co je vyučující asi pošesté o to zdvořile a laskavě poprosí...