Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Duch

23. 12. 2005

1193

Autor

Lorwen

Občas ma zabáva, keď mi ľudia hovoria, čo si o mne myslia, keď si myslia že ma poznajú, a ja s potmehúdskym úsmevom v oku hovorím Aha, to je zaujímavé. Baví ma, keď ľuďom ukážem nejakú časť seba, a potom ich zavediem do slepej uličky. Niekedy sa ale dostaví taký pocit, akoby som neexistovala, keď v skutočnosti nikto nevie, kto vlastne som. Nevyhnutný pocit osamelosti býva potom neznesiteľný-prichádza depka, s depkou vina, s vinou trest....

Nepoznáš ma Som duch vetra
Nesiem vôňu Nesiem prach
Tak sa neboj Kým som vetrom
Vietor nie je Samovrah

Nepoznáš ma Som duch noci
Nesiem hviezdy Nesiem Tmu
Poznáš strom vždy Po ovocí?
Ten môj zatiaľ Nezotnú

Nepoznáš ma Som duch zimy
Nesiem krásu Nesiem sneh
Nie som ním však Netopím sa
Netečiem na Druhý breh

Nepoznáš ma Som duch ohňa
Nesiem plameň Nesiem dym
Teraz boj sa Než ťa spálim
To sa radšej Zahasím

nie vobec - a mas pravdu vo vsetkom co hovoris:), vdaka za pochvalu za prolog (medzery okolo pomlcky vzdy dodrzujem, len obcas se chybicka vloudi:) ) a s tym versom mas samozrejme pravdu, hned to idem opravit:)

_nemo_

25. 12. 2005

Dát tip

Uau. Jsem prostě asi nějak zatíženej na tenhle typ básní. Prolog super... * Btw, jak máš ty velký písmena uprostřed veršů, tak myslím, že v "Poznáš strom Vždy po ovocí?" by mělo být velký až "P", protože v ostatních to tak podle rytmu je. Ale jestli je to nějakej záměr, tak ok.... :) . A kolem té pomlčky v prologu by měly být mezery..... Jsem to ale rejpal, že? :o) .