Sprostý

klika, ze které skapávala teplá krev,
až se z ní kouřilo
na ní seděl malý brouk
zmáčkl jsem ji
jako bláto se mi tvarovala v ruce

chyběli jí dveře,
jako byste tomu rozuměli

nechal jsem ji a vstoupil

leželi jsme nazí na posteli
v blyštivé sněhobílé mladé nevinnosti
v tříštivé křehké smutné bezbrannosti
v bezprostřední kráse
a plní
pospolu
se smíchem
nepřístupně oddaní a tiší

všude kolem visela stříbrná těla
pohupovala se a snila
zdáli se
hvězdy bez oblaků
naše nedostižná moudrá mračna
pocity plané krčící se dokud nezavolám

konec snům
klečím před tebou na kolenou
konec snům
kde?
strážní andělé
patříš mezi ně
konec snům
zalistuješ v mé knize hříchů
sundám si masku z obličeje
a po mně další
čekám, že se rozplyneš
ale rozplynul jsem se já

---