Zpověď

Tak jsem zvedl ten telefon
a na druhé straně drátu
si bůh mne prsty a povídá:
"co jsi to udělal?"

jeho žíly se napnou a zfialoví
po spáncích dotek mrazu
a bouchl do stolu
až se zatřepal celý svět

a já se mu vyzpovídal:

probodl jsem knihu perem
její stránky se smočily
krví a ukapávaly na mé
bělostné kněžské roucho

ano tak to bylo
toho rána

smrt mě zasáhla poprvé
snadno jsem její šíp vyndal
z hrudi a ostrý zbytek
kovu zatlačil zpět do svého nitra

telefon ohluchl
a já oslepl

V šílenství jsem
vytáhl ze zamklé skříně
tu zakrvácenou knihu
hnětl jsem její mokré
stránky a políval se tou
krví

druhá rána smrti přišla zezad

možná to nebyla smrt
smutný stařík s tágem by to zvládl
líp říkám si
převrhla se miska s rýží a
já se opět zahleděl do sebe
druhou svou ránu jsem oškrabal o zeď
i bolest opustila toto tělo

psal jsem bohu dovolával se ho
vrať mi bolest bolela mě ráda
ošklivě jsem na ni tenkrát křičel

a zase ta rána blesky
blesky možná znamenají smrt
možná snad a ne
ta bolest určitě se vrátí nemůže
beze mne být měla slzy
v očích když jsem ji od sebe
vyháněl

další rána a další
to už snad přestává všechno
mrštil jsem mrtvou knihou přes pokoj
na zdi po ni zůstal krvavý flek
tomu už jsem opravdu nevěřil
a ve dveřích se náhle objevila
bolest černé podpatky a
teta celá v červeném
nemohla to přece beze mne snést
další rána
a to snad ne
jo

---