Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seProzatimní
Autor
Andreika
Ta fotka
byla dřív černobílá
a vlivem času
zšedla
Vnější vlivy se zahlodávaj
do výrazů
a gest
A ty se rozhlížíš
v tom malym obrázku
9x13
a přes vybledlý rámy
nic nevidíš
Jen tváře bez života
se strnulými úsměvy
se smrtelnými škleby
I když zavřeš oči
dáš hlavu pod polštář
anebo mezi kolena vidíš pár chvil
který se
tak nepochopitelně
staly tolik bolavý
že nepomůže ani
desátá anonymní náruč
Máš naprosto prázdný vnitřnosti
a nejspíš odpojený srdce
ucpaný slzný kanálky
A ty se nebojíš
vyskočíš na šedej rám
a houpeš nohama
nad mrtvym prázdnem
jako bys chtěla skočit
Taháš se v noci sama po ulicích
jak nějaká coura
holka co patří všem
a nikomu
duši sis sepnula
skřipcem
do vlasů
Rozcuchaná
s tolika místama co něco připomínaj
nikdy se nedozvíš
proč
(a proč ne)