Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSmrt na prahu
Autor
kýbl
Duše někdy stárne rychleji než tělo. A není to hezký pohled. Jaké to je, když na prahu smrti člověk zapomene všechno.
Staré vrásčité ruce,
desítky let života.
děti, vnuci, pravnuci..
Měli by dávat moudrost,
ale nemohou.
Těsně před smrtí.
Žijí v minulosti,
ve světě jaký byl.
Ve světě
co byl dřív.
Vědí, co měli první den ve škole na sobě,
ale zapomněli
s kým strávili sedmdesát let života.
Staré zážitky se mísí
s běžným životem.
Dávno mrtvé postavy
se jim vrací,
vidí je,
mluví s nimi
na zapomenutých místech.
Neodpovídají.
Nás už nepoznají.
"Vy máte hezké děti.
Naše Dáša měla taky takové."
"Ale já přece jsem tvoje Dáša...!"
V jejich očích vidím
zděšení, nepochopení, prázdno.
Dívá se na mě, ale nevidi nikoho.
Kdo je to?
V okruhu blízkých,
ale úplně sami.
Čas se jim směje do očí.
Žijí v neexistujicím světě
plném neexistujících lidí,
tam kdysi dávno,
ve světě jaký byl
a jaký si vysnili.
Duše se zakaluje,
nemoc pomalu vysává svoji daň.
Chodící mrtvoly,
ještě nedávno plné života
pomalu umírají před očima.
Osud je krutý.
Smrt je vysvobozením.
Žijí v onom světě.
Mezi svými.
Už navždy.
Sbohem, babičko!