Kouření alias nové nalezení svobody

Myslím, že každý kdo mě zná osobně, ví, že tyto řádky sou psané skutečností... děkuji za každý nápad a kritiku :-)

U nás v rodině neexistuje svoboda. Je možné sice vyslovit svůj názor, všemi odsouzený, ale s nebezpečím, že mi někde na těle přistane matčina ruka. Jsou dána různá pravidla a o jejich překročení nelze ani uvažovat, natož je říci nebo snad dokonce je překročit! Tedy představa, že by jejich dcera mohla kouřit byla naprosto absurdní, avšak se uskutečnila. Po jejich prvotním zděšení uskutečnili první plán co je napadl. A to znamenalo, že mi vzali mobil a peníze, zakázali kamkoli chodit a byli na mě „velice příjemní“, ….... Avšak si neuvědomili, čeho tímto nejspíše docílí. Prakticky už jsem neměla co ztratit. No a když oni mi život takto velice zpříjemnili, proč bych já neudělala to samé? A tak sem začala kouřit s větší intenzitou a nasazením. Po jejich zjištění, že strategie nebyla asi ta správná, došli opět ještě k „chytřejší“ (a to už jsem si myslela, že to snad ani nejde). Ta nová se zakládala na tom, že bude ještě tvrdší. Tedy ke starým zákazům přibyly ještě další typu: sama si bude vařit a prát, sama se bude budit,... Po ještě větším zpříjemnění sem dospěla k názoru, že i já budu tak milá. Když zjistili, že jejich nová strategie také nezabrala, rozhodli se udělat něco ještě drastičtějšího. Začali mi vyhrožovat, že mně odhlásí ze školy, že si to ani nezasloužím na ní studovat. Nakonec jsem se umoudřila a přestala kouřit, ale stejně, je jen chvíle času, kdy je opět začnu provokovat...

---