Svatá pravda

Mé dlaně, zmocňující se slunce,

přivábily noc.

V noci se ztrácí moc

A v moci se utápí jasná mysl . . .

Mysl ztrácí ten, kdo lásce podlehne

A láska věrnost trestá

a odmění milence nevěrné . . .

odměna čeká odvážného

a odvážnost dělá velké činy . . .

velké činy dělá ten,

jež ostrým mečem vládne

a pod mečem skoná život jím zasažen. . .

přijde smrt, jako vždy poslední, samozvaný vítěz,

protože nad ní ani mé dlaně, noc, láska či ostrý meč

nezažili vítězství . . . jen věčný klid přijde jako odměna.