A za okny prší...

Víš,...za okny prší... Sedím si potichoučku ve svém pokoji a srdce bije na poplach, jen občas si tu píseň notuji, tu píseň ze které mám strach. A za okny prší... Srdce mi úzkostí krvácí a pokoj se se mnou točí, život se pomalu vytrácí, při písni slzy tváře mé smočí. A za okny prší... Beze slov je ta píseň, co si ji notuji, však melodie zmůže moc, zvláštní, že smrt má takovou moc. A já ji čekám sama ve svém pokoji. A za okny prší... Čekám tu na ni celkem odevzdaně, vím, že si pro mne přijde teď, kolikrát její píseň obletěla svět a moje oči jsou oči vyděšené laně. A za okny prší... Jak těžké je se rozloučit, když člověk život má tak rád, a přece musím jít, smrt není kamarád. To je to jediné, za co se mohu zaručit - smrt není kamarád! A za okny prší...

---