Ztracena v sněhové závěji

Bílý sníh mi ozařuje tvář,
když kráčím závějí sněhovou.
Mé oči mi oslňuje zář,
snad proto se sotva držím na nohou.

Cestu si vyšlapávám,
lesem kráčím.
Však nic nevzdávám,
tuze se snažím.

Už slunko za hory zachází,
i já svůj cíl konečně nacházím.
Tělo své zmrzlé rychle zahřeji,
ještě, že nevzdala jsem tu poslední naději.

---