Vrány

kráá

Vrány se shlukly a svět zmlklý pominul znáhla, jak vítr zafičel, cinkot zařinčel i pablesky bodaly do očí, bolavých jako praskající ledová stěna, i křídla temná ťala do tvorů neviděných - i nevidoucích- a ti vyli nářkem sta nevinných, však trestaných, i do hlubin se ponořili, letky zavířily, krá krááá.
Vysocí se uklonili, listy uronili i rozpadající se horniny plynuly před očima v plamenech zkomírající, hnědavé dokonalosti, ostré hrany plné nerovností zašustily a dlouho trvající, téměř věčná pomíjivost sépie nechala se zastínit šerem - večerem?
krááá krá kráá
To dal znát o sobě pozítří neblahý stín pln předtuch

---