Vánek

Foukej, foukej větříčku,

hlaď mi moji tvářičku,

překrásnou vůni dobrodružství přivaň sem,

ovívej dechem svým naši milou zem.

Květiny na louce voní,

motýli se mezi nimi honí,

občas se na květ posadí,

sosáčkem nektar nasají.

Vánek traviny ohýbá,

přitom písničku si zpívá,

jak šumí temný les,

pod září modrých nebes.

Svěží lístky z lesa hezky voní,

jenže slunce k západu se kloní.

Proto tato báseň již končí,

naposled se s vámi loučí.