Cinzano Bianco

Jak kolečko svlečeného citrónu v drinku plavu já ve svých pocitech.

Polykám lžičky pelyňku,

Tu za otce, tu za maminku,

Toužím, zoufale toužím metr před cílem neztratit dech.

Jak kostka ledu u topení zapomenutá

Teču a rozpouštím se,

Nikdo mi pomocnou ruku nepodá,

Nikdo a nikdo mě nechce.

Sladko i hořko je mi na jazyku,

Sladko i hořko po slzách,

Uvědomuji si pomaličku marnost a faleš svého smíchu,

Sama ze sebe jsem už dlouho neměla takový strach.