Hotel

Prázdnýma očima dívám se na svět, zamrkám igelity v oknech do mé duše, přemítám, proč tenkrát složitě mě chtěli stavět, když teď bourají mě tak jednoduše. Sbíječky a jejich ocelové hroty, se noří do mého těla a já křičím z vykopnutých dveří, ale ty jsi již dozajista zapoměla. Na časy, kdy spávala jsi v mém, každém lůžku, a voda z mých trubek ti stékala na vlasy. Na sklenice plné vína v hospůdce na růžku, na půdu, to místo, kde zažila jsi tolik vášně, krásy. Na pohovky a křesla, z nichž nejednu nit jsi nesla na svých šatech, na halu, kde tančila jsi tak rozechvělá a pak schovala jsi se v paravánech. Na chodby, kde z rozmaru, chodila jsi s bílou svící, zapoměla.... na mě, hotel k demolici.

---