Špunty do uší

Dcera.Vstala  a šla si do kuchyně udělat kafe. Natočila vodu do konvice a postavila ji na sporák. Ze zvyku se podívala na lednici. Žádný vzkaz tam pro ni nevisel. Otec jí nejspíš neměl co říct. Silný kafe. Do hrnku dala dvě vrchovaté lžičky. O nohu se jí otřel kocour Gulliver a ona se shýbla aby ho bez zájmu pohladila. Po chvíli voda začala vařit. Nalila ji do hrnku a odnesla kafe do pokoje. Postavila ho na stůl a zamířila k umyvadlu. Trochu si popálila prsty. Napustila ho až po okraj ledovou vodou a opláchla si obličej. Zvedla hlavu k zrcadlu, kde i přes jeho rozbitý a znovu poslepovaný povrch uviděla své oči. Byly zarudlé a opuchlé. Spala málo. Na chvíli je zavřela a když už to déle nemohla vydržet opět je otevřela. Teď se dívala na polici vedle umyvadla. Ležela tam nepřeberná sbírka věcí. Oči jí těkaly z jednoho předmětu na druhý. Gumička do vlasů. Krém na boty. Kniha. Hřeben. Nůžky. A fotografie. Byla na ní mladá žena s krátkými vlasy. Objímal ji rámeček z papíru pomalovaný dětskou rukou. Maminka.Zadrnčel telefon. Jednou..dvakrát..- potřetí to již nestihl. Prosííím. Ano, jsem to já.  Dlouho naslouchala. Jen sem tam řekla ano či ne. Kde? Aha.Takže na nádraží ve tři. Budu tam. Zavěsila. Vrátila se k polici a vzala do ruky nůžky. Zaváhala jen na okamžik. Pramínek za pramínkem vzpomínka za vzpomínkou byly násilně odstřihovány. Dopadaly pokojně na zem, jako by to byla ta nejpřirozenější věc ve vesmíru. S poslední dlouhou loknou byla zapuzena minulost. Odložila nůžky a  zamířila ke skříni.

Otec. Nenáviděl to. Sobota a přesto v práci. Ale po včerejšku lepší být tady než doma. Fízl. Dal jí facku Jeho vlastní krev.Nejspíš to neměl dělat. Fízl.Nebylo vůbec lehký sehnat si ňákou práci. O to víc to tu nenáviděl.  Dnes se nic zvláštního nedělo.

Dcera. Otevřela ji. V přihrádkách leželo bez ladu a skladu oblečení. Byla umělecky založená -nechávala věcem volnost. Svlékla si noční košili. Zalovila v pralese šatů a  natáhla na sebe své o.o. džíny. Oblíbené – otrhané. Poté přes hlavu přetáhla černé tílko. Do připraveného batohu putoval zelený svetr, pár triček a nějaké to spodní prádlo. Pak se vrhla na zbytek pokoje. K oblečení přibylo ještě několik drobností. Kniha. Propiska. Anglicko-český slovník. Člověk nikdy neví. Vybrakovala kasičku a všechny love si dala do kapsy. Zastavila se před policí. Hřeben můžem vynechat. Do batohu dopadl ještě krém na boty a nůžky. Fotografie byla opatrně vysvobozena z rámečku a schována do peněženky.

Otec. Udělal si kafe, dvě vrchovaté lžičky. Tak jak to má rád.Všude klid. Bylo nesnesitelné dusno. A lidi byli jako opaření.Podíval se na hodiny. Bylo půl třetí a pět minut. Rozhodl se zavolat domů.

Dcera.V kuchyni jí za oběť padly dvě konzervy. Suchary. Čtyři jablka a piksla od kávy. Z šuplíku vytáhla papír a propisku. Naškrábala jakýs-takýs vzkaz a přilípla ho na lednici. Tak to bychom měli. Nazula si glády, popadla spacák, klíče a zapnula walkmena. Punk se jí zaryl do hlavy. Vyběhla z rodného domu. Nechybělo málo a srazila by se s obtloustlým mužem, který venčil stejně nechutně vypaseného psa. Její tvář byla zamračená stejně jako obloha nad šedivým velkoměstem. Nepršelo mnoho dní a bylo dusno. Dusno až k zalknutí. S domovem se rozloučila bez nostalgie. Hodila si batoh přes rameno a s prostě odešla. Ani se neohlédla.

Otec. Nechal telefon vyzvánět pětkrát.Nikdo to nevzal. Taky dobře.

Dcera. Jedna noha. Druhá. A opět první. Téměř už běžela. Nesměla přijít pozdě. Dnes ne.Schody v metru nebyly nápomocné, spíš zdržovaly, byly plné otupělých lidí. Brala je po dvou.

On. Podíval se na hodinz. Má jěště pár minut. Vlak jim jede až pět po třetí. Lístky už měl v kapse. Okolo prošly dvě důchodkyně. O něčem hlasitě debatovali. Pravděpodobně o chuligánech. Nevšímal si jich.

Dcera. Stihla to.

Otec. Po práci si zašel na jedno. Neskončilo u něj. Po velmi dlouhé době se zase jednou opil.

Kamarádi ho museli odvést domů. Sám by nedošel. Nechali ho ležet na posteli, jediné co mu sundali byly boty. Usnul okamžitě.

On. Stihla to.

Otec. Když se ráno probudil, venku pršelo. Velké kapky dopadaly na město a chtěly smýt špínu z ulic.Chvíli nechápavě pozoroval ručičku budíka, než uvěřil, že je opravdu jedenáct hodin. Pachuť v ústech mu připomněla včerejší noc. Hlava mu třeštila  a začaly se dostavovat výčitky svědomí. Byl vyléčený alkoholik . Vysvlékl se z šatů a vlezl pod sprchu. Nechal narážet proudy vody do svého ospalého těla. Moc to nepomohlo. Neměl hlad, ale přesto ze zvyku otevřel lednici. Po chvíli ji zase zavřel, aniž by cokoliv vyndal. Ze dvířek se na něj zašklebil vzkaz.

Oni. Její hlava mu ležela v  klíně. Spala. Přestal pozorovat nudnou krajinu venku a zadíval se na ni. Krátké vlasy už jí pomalu začaly dorůstat.Pohladil ji po tváři. Zakázal jí ostříhat si je znovu. Cestovali už téměř měsíc po starým kontinentě. Vlakem . Stopem. A když bylo nejhůř tak po svejch. Na počasí měli vysloveně štěstí. Od začátku jejich nepovoleného tripu pršelo vlastně jen dvakrát. Poprvé to nevadilo. To ještě měli ňáký love. Pak to bylo horší. Byl to vlastně malej zázrak, že je ten fízl ještě nevyhmátl. Určitě se snažil ze všech sil. Možná to byl prostě jen osud. Opatrně nadzvedl její hlavu a položil ji na bundu. Přijala polštář bez povšimnutí. Byla strašně unavená. Na krabičce od walkmana zablikala kontrolka. Baterie. Naposledy se na ni podíval, zavřel dveře kupé a bez rozloučení odešel.

Dcera. Probudila se. V oparu spánku si jen matně uvědomovala, že je ve vlaku sama. Čekala marně. Nepřišel.

Otec. Opět se svobodně nadechl. Už je to pomalu měsíc. Vykročil pravou nohou. Ze dveří, po schodech a na ulici. Někde za ním se větrem zabouchly dveře léčebny. Nevnímal to. Konečně zpět. Volný. Prostá chůze městem mu dělala dobře a zbavovala ho vzteku. Šel na nádraží. Začal hledat svoji dceru.

Dcera. Vlak dorazil do cílové stanice a tak vystoupila. V ruce svírala jeho bundu. Začalo pršet. Běžela se schovat do čekárny. Chvíli seděla na lavičce a pozorně studovala jízdní řád  Pak vrátila útlou knížku do batohu, vyměnila baterky a nasadila si špunty do uší. Hudba uklidňuje. Znovu se vydala na cestu. Možná poprvé pochopila. Na lavičce v čekárně zůstala ležet bunda.