Lidská bytost dnešních dnů

Kolikrát jsem si takto připadal. Obyčejný slimejš na pařeništi. Ale za to si můžeme sami. Za to, že již nemohu s holí v ruce vyzvat náčelníka klanu na souboj.

V nekonečné agónii proslovů a řečí, já slyším písně pekla hrát. Ve stovkách nekonečných útoků a ztečí, že nejsem ... jsem rád. Sedím si tu ve své díře, najeden a celkem zdráv. Krev znám jenom na papíře a smrt z odpoledních zpráv. Já občan země zvané hloupost, jsem krysa, vlk a tlustý vepř. Ve jménu míru mezi lidmi, do ran z bitev utržených, kromě soli, sypu pepř.

---