Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seMATKY S FLAŠKOU VODKY
Autor
smuteční_růže
Ty jejich krásné dívčí prstíky nejednou v klíně vnořeny drásaly vlhké květy nehtíky a ony pak spaly slastí zmoženy... Jenže potom se stalo něco ne moc předpokládaného, protože v jejich lůně se začaly dělit buňky oplozené blizničky a ony za to embryo získaly zodpovědnost. A musely se rozhodnout... Dilema mezi likvidací a zrozením nového života není jenom o tom (jak si myslí křesťani), jestli má matka právo nechat zabít nemyslící shluk buněk, který by jednou mohl vyrůst ve skutečnou lidskou bytost, ale také (a hlavně) o tom, jestli má dívka, která není schopná svému dítěti zajistit kvalitní život a ne jen živoření, vůbec právo porodit malou lidskou bytost do emocionálního (třeba i materiálního) inferna strádání, dětského domova nebo pěstounství, kterým mu většinou zajistí dost postdatovaných komplexů a traumat, s poukázkou na celoživoní mindráky i na ireverzibilní osobnostní poškození jako bonus zdarma...
Na dně je smích,
ale i dlouhej pláč.
Jsi starej hřích,
ale neptej se. Nač?
Máš ještě sílu dětských snů
a v ruce - střepy jen.
Před sebou tlupy dnů
a pod víčky sen,
který tě právě tíží.
Jednou to bude stín
- ta chvíle se blíží.
Je to tvůj malej syn.
Už neměj strach!
Zahoď tu flašku plnou ticha,
zbyde jen prach.
Ten nikam nepospíchá.
Na dveřích kostelů
je stanné právo vyvěšeno,
v peřinách postelí
je napsané tvoje jméno,
stín padl tam, kde slunce spalo,
kříž se leskne v tůni hvězd.
Nevěříš, že se to stalo,
ale není to žádná lest!
V zahradách krkavců,
ve stínu malých ghett,
postává zástup krasavců,
kteří se neptají, jen chtějí smět.
Otři si slzy z tváří,
jednou sem přijde klid.
A když ne zejtra, třeba v září
- musíš jen chtít!